Články od Jolanka Půlocásková

Dneska je pátek třináctýho a přes postel přeběhl černej Kuba... No ještě že nejsem vůbec pověrčivá fiflenka, protože jinak bych se do nějakýho drápkování ani nepustila. Asi si říkáte, jaká fiflenka, že jo? Stejně jako já. Ale to mě naučila panča. Hodně totiž o sebe dbám. Já vím, to přece dělají všechny kočičky, a kor ty holčičí. Ale když o sebe dbám já, tak to trvá prej šíleně dlouho a je to tak hlasitý, až si panča zacpává uši a říká mi, teda Jolanko, fiflenko jedna mrňavá, už toho prosím tě nech, jo? Už je to dobrý, už seš krásná kočička, to už stačí... No a takhle mě odrazuje od dalšího fiflenkování. Já u toho totiž prej děsně, fakt děsně mlaskám, chrochtám, kutálím se z bůčku na bůček a když už to konečně vypadá, že jsem s čistotou u konce, tak si začnu kousat drápky. A to jsou vám takový zvuky, že by to probudilo i mrtvýho, říká panča. Takže takhle se stalo, že jsem ta fiflenka. Teď už to víte a já se můžu pohnout dál.  číst dál

Všem všem všem! Úplně všem se na vědomost dává, že dneska vás nezdraví obyčejná Jolanka Půlocásková, ale dočista nová kočička, slečna Jolča Sebevědomá. Asi vám teda nevysvětlím, proč se jmenuju jinak, protože - a to vím jistě - jsem se vůbec nevdala, tcccccc, ale panča mi prostě takhle říká, tak to tak asi bude. Možná na to ještě přijde řeč a panča mi to objasní a já to pak objasním vám, ale zatím na to prdím. Stejně si myslím, že žádný objasnění není a že je to všechno jenom nějaká divná hra a už jsem se rozhodla, že si nechám svoje původní příjmení. číst dál

Ahoj kamarádi, a vlastně, jste vy pořád ještě moji kamarádi? Pamatujete si vůbec na mě? Když už jsem deníček nepsala víc než rok? Není to tím, že bych zlenivěla, protože líná teda vážně nejsem. Naopak mám tolik práce, že ani nevím, co dřív. Nejvíc práce mám s čištěním misek po jídle, protože si zakládám na tom, abysme je panče vraceli čistý jako z myčky, a co si budeme říkat, kluci to tak neumí, takže umývám nádobí i po nich. Ale na někoho tu mezeru v deníčku hodit musím a já vím, na koho. Jmenuje se to GOLIÁŠ. číst dál

A nojo, nojo, však já dobře vím, co mi chcete říct. Že už na svoje deníčky nějak prdím a že nechávám všechnu práci na Oloušákovi a tamtom malým, zrzavým a drzým Goliášovi, nebo jak mu to panča říká. A máte pravdu. Sice jsem pořád vznešená princezna bez ocásku, slečna Jolanka Půlocásková, pančina holčička milovaná, malá komteska, zlatíčko fouskatý, žížalka puntíkatá a kdovíjaký všechny jména jsem ještě dostala, ale stejně je to teď všechno Goliáš sem, Goliáš tam... A protože Goliáš je drzej a furt si na mě dovoluje a já na něj mručím a panča chce, abych měla klid a úplně se neumručela z podoby, tak jsme se promíchali jako nějaký krabice. Nebo teda škatule. Nebo škatulata? No prostě, já jsem si sbalila saky paky a odstěhovala se nahoru a dolů chodím jenom někdy. Když se mi chce a když je tam panča. A když jde panča nahoru, já jdu taky, protože s tím třeštidlem bydlet nebudu. On má stejně za největšího kámoše Oloušáka. Panča říká, že se hledali, až se našli, ale já vůbec nevím, kde teda Oloušák Goliáše hledal, když pořád bydlí jenom doma. To mi nikdo neřekl. číst dál

Tak a je to zase tady. Už je tady zase ten Advent. Když mi tohle slovo panča řekla úplně poprvý, tak jsem si myslela, že máme doma nějakýho novýho uchazeče o místo, kocourka Adventa. To jsem byla totiž ještě mrňavá a nic jsem o světě nevěděla. Ale teď už vím, že advent je taková parádní doba, kdy každý píše Ježíškovi, aby si to ten hodnej pán mohl všechno pěkně v klidu připravit. Já letos Ježíškovi psát asi nebudu, protože jsem moc spokojená a skoro nic mi nechybí a stejně vím, že co jsem minule chtěla, tak jsem to nedostala. Panča mi vysvětlila, že holítko na ušní chloupky a další věci asi zrovna pan Ježíšek neměl na skladě, ale já si spíš myslím, že mě nechtěl kazit, abych nebyla moc marnivá. A tak už jsem se svýma chloupkama smířená a holit je nechci. Snad zrovna to holítko letos nedostanu. číst dál

Tak abyste věděli, panča musela opravit svůj minulej komentář o nějaký poseře a řekla mi novej, mnohem lepší. Ale ten vám prozradím až na konci, ať se máte na co těšit. číst dál

Kamarádi, v pátek jsem oslavila už pět let u nás doma. Říkáme tomu příchodniny, protože přesně před pěti rokama jsem přišla. Vlastně jsem byla přinešená, neměly by to teda být přineseniny? Ale to je jedno, hlavní je, že z malý píďalky jsem vyrostla do urostlý princezny a i tak jsem pořád pančin záprdek a Jolanka, sladká jako tatranka. Dorty už se u nás nedělají, protože je nás hodně a panča má líný packy, ale aspoň jsem dostala novou svítivou myšku a hopík s pírkem a taky moc dobrý bonbonky a ještě jsem si mohla vylízat talíře. To bylo všechno moc bezva. číst dál

Ahoj kamarádi, že už jste si mysleli, že jsem dočista zlenivěla a že už žádnej deníček nikdy nenapíšu? Tak to teda né, takhle to není. Abych to uvedla na pravou míru, dočista zlenivěla panča! A ať se mi to líbí nebo ne, pro psaní deníčku ji prostě potřebuju, musí mi přece otevřít tu placatou věc, jinak by byly všechny písmenka ztracený. No a teď když už jsou zase najitý, tak můžu honem psát, co všechno se událo. číst dál

Venku leje jako z děravý konvice a tak jsem se uvolila, že když stejně není co jinýho na práci, mohla bych zase jednou napsat. Chtěla jsem to udělat už dřív, ale furt na to nějak nezbejval čas. A to jsem vám chtěla napsat třeba o tom, jak si pěkně chodím do venkovního pokojíčku, kterej jsme předtím vůbec neměli, nebo o tom, jak je na mě Oliňák drzej a pořád mě honí a jak si to dobře pamatuju a když se zavřou dveře a on je na druhý straně za sklem, tak jak na něj syčím a vrčím a mlátím ho packou, až tabulka řinčí. Nebo o tom, jak jsem se tuhle děsně pletla panče pod nohy, protože se mi zdálo, že bude krájet salámek a jak ona žádnej salámek vůbec krájet nešla, ale místo toho si šla vyndat sklenici okurek a jak jsem se jí právě zrovna v tu chvíli zamotala pod ty její nohy, tak se lekla a protože ta sklenice nebyla pořádně došroubovaná, zůstalo jí v ruce jen víčko a zbytek spadl na zem a udělal velký KŘÁCH a všude po zemi se válely malý okurky a velký i malý střepy a nacákáno bylo kam moje očička dohlídly a ta voda nebyla vůbec dobrá a taky jsem mohla napsat, jak se na mě kvůli tomu panča úplně nespravedlivě rozzlobila a řekla mi, že jsem machometl nemožnej a vyhodila mě do obýváku a pak to tam dlouho uklízela a okurky naházela do misky a pak je omejvala a nakonec snědla a jak ten zbytek už nejedla, protože nebylo co a jak tu vodu smradlavou musela několikrát vytírat a furt to smrdělo octem a jak si mě potom šla trochu udobřit, protože věděla, že JÁ jsem ty okurky nepustila....... Jo, tak o tom všem jsem vám prvně chtěla napsat, ale nenapíšu, protože dneska se stalo něco správňáckýho a tak napíšu radši o tom. číst dál

Jolča má narozeniny, my máme přání jediný, hlavně to zdraví, hlavně to zdraví... číst dál