Období: září 2013

Včera jsem se kamarádi moc poměla, i když prvně to tak ani trochu nevypadalo. Panča na mě totiž trochu zvýšila hlas, když přišla domů a našla podlahu celou pošvestkovanou. Ani se neptala, kdo to udělal, protože jsem zrovna seděla u misky a měla na drápku napíchlou další švestku. Chtěla jsem totiž panču překvapit novou podlahovou dekorací a tak jsem švestky z misky jednu podruhý vyhazovala ven. Některý si při dopadu vesele poskočily jak hopíci, jiný udělaly křup a trochu se rozprskly. Už mi jich moc nezbývalo a mohla jsem svoje dílo krásně dokončit, ale jak se najednou ta panča objevila a křikla na mě NO JOLOUŠI JEDEN JOLOUŠOVATEJ, CO TO TADY VYVÁDÍŠ???, tak jsem pro jistotu sjela hbitě ze stolu a odešla rozjímat za křeslo, dřív než na mě mohl přistát nějakej ten malej zadečkovej lepaneček. Panča si pak hrála na Popelku a přebírala dobrý švestky od rozprsklých a pořád jsem slyšela, jak tam něco brblá o chlupatým zmetečkovi. Doufám, že nenadávala Vendelínkovi, protože on je děsně hodnej. číst dál

V neděli jsem kontrolovala věci na skříňce v obýváku a došla jsem ke  člověckýmu kalendáři. Když jsem se do něj zadívala, tak mi v něm bylo něco povědomýho. No a vážně, černý na bílým tam bylo napsaný slovíčko JOLANA. A to jsem přece já. Sice mi takhle nikdo neříká, jsem pro všechny Jolanka, Joloušek, Jolouš, Joláč, Jolí, soudružka Joluška, záprdek, smrádě, hřbitovní divoška, sladká princeznička a kdoví kolik  jmen ještě mám, ale Jolana jsem taky já. A to, že jsem zrovna byla zapsaná v tom kalendáři, znamená jen jedno. Byl to v neděli akorát rok, co mě teta Renča našla na hřbitově a přivezla mě aj s krvavým půlocáskem k Fandovým. Panečku. to ten rok ale rychle utekl. Trochu jsem v něm povyrostla, ale mezi klukama jsem pořád nejmenší střízlík. Taky jsem se v tom roce docela oprskla, to tvrdí panča, ale já osobně si myslím, že vůbec neprskám, jenom když pšíknu. Dále jsem přišla o zbytek ocásku a o kousek něčeho, co jsem měla v bříšku a co za mě dělalo takový legrační mrouskání, ale jinak jsem to pořád já, panči milovaná Jolanka Půlocásková. Moc mě v neděli opusinovala a pošeptala mi, že je děsně ráda, že mě má a že jsem její puntíkatá žížalka. Na důkaz toho jsem se jí v náručí otočila na zádíčka a pěkně se natáhla, až jsem vypadala jako špagátek a panča začala dělat na bříško jak na povel cmukity cmukity cmuk. číst dál

To je dost, že jsem se taky jednou dostala k projevu, vždyť už jsem si připadala skoro dočista zapomenutá a nezajímavá. A to já teda vážně nejsem. Přece nezajímavou kočičku by si nikdo nedával do knížky a já jsem dobře viděla, že panča domů přinesla takovou lesklou knížku s obrázkama, která se jmenovala Čtyři mušketýři a jedna princezna a tam jsem uviděla svoji fotku. To mi udělalo radost a hned jsem tý Jolance na obrázku chtěla dát pusinku, ale panča mi knížku sebrala a řekla fuj Jolí, to teda ne! A dala knížku do police za sklo. A tak se na sebe můžu jenom dívat, ale to je taky dobrý. číst dál