Období: rok 2017

Tak a je to zase tady. Už je tady zase ten Advent. Když mi tohle slovo panča řekla úplně poprvý, tak jsem si myslela, že máme doma nějakýho novýho uchazeče o místo, kocourka Adventa. To jsem byla totiž ještě mrňavá a nic jsem o světě nevěděla. Ale teď už vím, že advent je taková parádní doba, kdy každý píše Ježíškovi, aby si to ten hodnej pán mohl všechno pěkně v klidu připravit. Já letos Ježíškovi psát asi nebudu, protože jsem moc spokojená a skoro nic mi nechybí a stejně vím, že co jsem minule chtěla, tak jsem to nedostala. Panča mi vysvětlila, že holítko na ušní chloupky a další věci asi zrovna pan Ježíšek neměl na skladě, ale já si spíš myslím, že mě nechtěl kazit, abych nebyla moc marnivá. A tak už jsem se svýma chloupkama smířená a holit je nechci. Snad zrovna to holítko letos nedostanu. číst dál

Tak abyste věděli, panča musela opravit svůj minulej komentář o nějaký poseře a řekla mi novej, mnohem lepší. Ale ten vám prozradím až na konci, ať se máte na co těšit. číst dál

Kamarádi, v pátek jsem oslavila už pět let u nás doma. Říkáme tomu příchodniny, protože přesně před pěti rokama jsem přišla. Vlastně jsem byla přinešená, neměly by to teda být přineseniny? Ale to je jedno, hlavní je, že z malý píďalky jsem vyrostla do urostlý princezny a i tak jsem pořád pančin záprdek a Jolanka, sladká jako tatranka. Dorty už se u nás nedělají, protože je nás hodně a panča má líný packy, ale aspoň jsem dostala novou svítivou myšku a hopík s pírkem a taky moc dobrý bonbonky a ještě jsem si mohla vylízat talíře. To bylo všechno moc bezva. číst dál

Ahoj kamarádi, že už jste si mysleli, že jsem dočista zlenivěla a že už žádnej deníček nikdy nenapíšu? Tak to teda né, takhle to není. Abych to uvedla na pravou míru, dočista zlenivěla panča! A ať se mi to líbí nebo ne, pro psaní deníčku ji prostě potřebuju, musí mi přece otevřít tu placatou věc, jinak by byly všechny písmenka ztracený. No a teď když už jsou zase najitý, tak můžu honem psát, co všechno se událo. číst dál

Venku leje jako z děravý konvice a tak jsem se uvolila, že když stejně není co jinýho na práci, mohla bych zase jednou napsat. Chtěla jsem to udělat už dřív, ale furt na to nějak nezbejval čas. A to jsem vám chtěla napsat třeba o tom, jak si pěkně chodím do venkovního pokojíčku, kterej jsme předtím vůbec neměli, nebo o tom, jak je na mě Oliňák drzej a pořád mě honí a jak si to dobře pamatuju a když se zavřou dveře a on je na druhý straně za sklem, tak jak na něj syčím a vrčím a mlátím ho packou, až tabulka řinčí. Nebo o tom, jak jsem se tuhle děsně pletla panče pod nohy, protože se mi zdálo, že bude krájet salámek a jak ona žádnej salámek vůbec krájet nešla, ale místo toho si šla vyndat sklenici okurek a jak jsem se jí právě zrovna v tu chvíli zamotala pod ty její nohy, tak se lekla a protože ta sklenice nebyla pořádně došroubovaná, zůstalo jí v ruce jen víčko a zbytek spadl na zem a udělal velký KŘÁCH a všude po zemi se válely malý okurky a velký i malý střepy a nacákáno bylo kam moje očička dohlídly a ta voda nebyla vůbec dobrá a taky jsem mohla napsat, jak se na mě kvůli tomu panča úplně nespravedlivě rozzlobila a řekla mi, že jsem machometl nemožnej a vyhodila mě do obýváku a pak to tam dlouho uklízela a okurky naházela do misky a pak je omejvala a nakonec snědla a jak ten zbytek už nejedla, protože nebylo co a jak tu vodu smradlavou musela několikrát vytírat a furt to smrdělo octem a jak si mě potom šla trochu udobřit, protože věděla, že JÁ jsem ty okurky nepustila....... Jo, tak o tom všem jsem vám prvně chtěla napsat, ale nenapíšu, protože dneska se stalo něco správňáckýho a tak napíšu radši o tom. číst dál

Jolča má narozeniny, my máme přání jediný, hlavně to zdraví, hlavně to zdraví... číst dál

Vím, vím, minule jsem vám slíbila, že budu brzo pokračovat ve výčtu svých, jak bych to jen kulantně zaobalila, né zrovna princeznovských extempórat. A fakticky jsem se na to poctivě chystala: nabrousila jsem si drápky (a panča přitom na mě křičela: Joláši, přestaň doprčic drápat tu sedačku!!!), naplnila jsem si bříško, abych od psaní nemusela odbíhat (a panča to zase připomínkovala: ježišmarja, Jolanko, to je můj chleba s lučinou!!!!) a pak jsem si bříško zase vyprázdnila, aby mě tam nic netlačilo (a panča hubovala: ty Jolanice obecná, nauč se už konečně kadit do záchodu!!! - to když jsem jen tak lážo plážo vypustila hovínko zrovna pod stolem, u kterýho panča počítačuje). Jenže - než jsem se do toho psaní už konečně zakousla, stalo se něco divnýho, co mi úplně překazilo všechny moje plány a přeházelo už pěkně uspořádaný myšlenky. číst dál

Nazdárek kamarádi, teď jsem se podívala do svých deníčků a když jsem uviděla, že poslední zápis jsem nadrápkovala už před celým čtvrt rokem, tak jsem myslela, že od tohodle novýho psaníčka zase hned uteču. No ale pak jsem si to v hlavě srovnala a řekla jsem si, hele Filoméno (tak mi teď totiž někdy panča říká), jen se pěkně vymňoukni a přiznej se ke svým - nééé tak zcela úplně princeznovským - akcím. číst dál