Jolanka Půlocásková (») | 31. 8. 2016 | přečteno: 653×
Včera večer jsem si jen tak ležela na okně a rozjímala jsem. Vzpomínala jsem na svoje mladý léta a jak jsem byla zabouchnutá do toho proradnýho černýho Vendelínka a prostě tak nějak celkově jsem rekapitulovala svoje dlouhatánský roky v týhle rodině, už skoro celý čtyři. Panča seděla vedle na židli, něco ťukala na klábosnici a sem tam zvedla hlavu, natáhla ke mně ruku, podrbala mě po zádíčkách nebo pod bradičkou a pronesla - no jo, tohle je moje Jolanka…. nebo - ty seš naše malá princeznička, viď?.... a takový podobný člověcký bláboly. číst dál