Články od Jolanka Půlocásková

Jejdamane, to už je zase doba, co jsem naposled nadrápkovala deníček... číst dál

Dneska vám napíšu o tom, jak jsme s pančou prvně byly kamarádky a pak zase nebyly. Panča si to děsně pokazila, jen počkejte, až to povyprávím. To budete taky čubrnět!!! číst dál

Tuhle jsem byla ve výborným rozmaru a tak jsem se s pančou moc kamarádila. Poznalo se to tak, že jsem si k ní vlezla na klín, zrovna když měla klapací práci na počítači, lehla jsem si na zádíčka a dovolila jí, ať mě pořád, ale fakticky pořád hladí na puntíkárně, tak totiž říká mýmu bříšku. Bylo to tak bezvadný, že se mi samým blahem svezla hlava z pančiných kolen dolů, zadní packy jsem si zalomila o pančino břicho a přední jen tak o vzduch, zoubky mi vylezly z pusy ven a jazyk se cpal s nima a takhle jsem vydržela ležet snad celý rok. Panča říkala, že to netrvalo tak dlouho, ale mně to takhle dlouhý přišlo, protože to bylo moc hezký. Poslouchala jsem pančin hlas, kterej mi vyprávěl o tom, jaká jsem krásná cácorka a jak jsem sladká jak cukrkandl a to vyprávění mě skoro uspávalo. číst dál

POZOR POZOR! TENHLE ZÁPIS JE VYNUCENÝ!! JÁ TO PSÁT VŮBEC NECHTĚLA!!! číst dál

Konečně jsem se dostala k tomu, abych napsala s velkým zpožděním o svých narozeninách. V květnu mi byly už tři roky, to koukáte na malou Jolanku, jak vyrostla, co? Panča na tu slávu nejdřív uklidila celej barák, ale to si mohla klidně odpustit, protože hned jak vytáhla toho hlučnýho slona s chobotem, tak jsem rychle utekla do schovky pod stolem a moc dlouho jsem nechtěla vylízt. To pak musela přijít na řadu krabička s bonbonkama a pančiny lstivý řeči jako - Jolankooooo, no tak, poserko, už je to hotový, tak vylez, ty kozo malá.... A když teda pořád chrastila těma bonbonkama a tak pěkně prosila, nechala jsem se konečně přemluvit a vylezla jsem. Panča mě honem chytila a pochovala, aby viděla, jestli jsem jí už odpustila. Usmála jsem se na ni jedním ze svých okouzlujících úsměvů a panča z toho byla v sedmým nebi, skoro jako by měla narozky ona a ne já. číst dál

Minule jsem vám slíbila, že napíšu o svých narozeninách, ale ještě než jsem se k tomu stihla dodrápkovat, tak mě předběhla příhoda s mouchou a ta prostě nesnese odkladu, to i panča uznala. číst dál

Nazdar světe, číst dál

Tak si představte, že jsem na světě už celý dva roky a nikdo tomu nechce věřit. Panča nevěří, páník nevěří a ani Vendelínek můj nejdražší nevěří. On si totiž myslí, že jsem pořád malý mimino, který je potřeba hlídat a který se může klíďo píďo přeprat. Jenže to se plete. Sice jsem proti němu pořád Malá Záprdková, ale bacha, přeprat se už dávno nenechám. Sílu Vendelínkovu totiž kompenzuju mrštností Jolančinou a to si pište, že jsem mrštná jak červík na udičce. číst dál

Jsem prej bordelářka, prohlásila panča. A to jen proto, že jí denně přerovnávám polštářky, co má naskládaný na sedačce. Je to strašně lehký, stačí zalízt za první z nich a pak tím tunýlkem rychle proběhnout a v tu ránu jsou na zemi i všechny ostatní. Panča se jako zlobí, ale stejně je celá užaslá nad mou dovedností a vždycky se mě ptá – teda Jolanko, jak ty to děláš? Jednou jsem jí to konečně ukázala, zrovna když ty polštářky narovnala zpátky a tak si myslím, že teď už se mě na to ptát nemusí. číst dál

No tohle. Panča mi řekla, že jsem čuně učuněný a né žádná princezna a taky projevila naději, že se pořádně zalískám. číst dál