Články od Jolanka Půlocásková

Vím, vím, minule jsem vám slíbila, že budu brzo pokračovat ve výčtu svých, jak bych to jen kulantně zaobalila, né zrovna princeznovských extempórat. A fakticky jsem se na to poctivě chystala: nabrousila jsem si drápky (a panča přitom na mě křičela: Joláši, přestaň doprčic drápat tu sedačku!!!), naplnila jsem si bříško, abych od psaní nemusela odbíhat (a panča to zase připomínkovala: ježišmarja, Jolanko, to je můj chleba s lučinou!!!!) a pak jsem si bříško zase vyprázdnila, aby mě tam nic netlačilo (a panča hubovala: ty Jolanice obecná, nauč se už konečně kadit do záchodu!!! - to když jsem jen tak lážo plážo vypustila hovínko zrovna pod stolem, u kterýho panča počítačuje). Jenže - než jsem se do toho psaní už konečně zakousla, stalo se něco divnýho, co mi úplně překazilo všechny moje plány a přeházelo už pěkně uspořádaný myšlenky. číst dál

Nazdárek kamarádi, teď jsem se podívala do svých deníčků a když jsem uviděla, že poslední zápis jsem nadrápkovala už před celým čtvrt rokem, tak jsem myslela, že od tohodle novýho psaníčka zase hned uteču. No ale pak jsem si to v hlavě srovnala a řekla jsem si, hele Filoméno (tak mi teď totiž někdy panča říká), jen se pěkně vymňoukni a přiznej se ke svým - nééé tak zcela úplně princeznovským - akcím. číst dál

Vážený pane Ježíšku, píšu Vám ještě jednou, ale tohle dnešní psaníčko není o mně. Chci se u Vás totiž přimluvit za panču. Bojím se, že dneska si to u vás trochu pokazila a že jí teď nic nepřinesete a bude smutná. Co kdyby mi potom zabavila moje dárečky, to bych zase byla smutná já. číst dál

Kamarádi, dneska jsem vám přišla napsat o tom, jakej je panča machometl, jak si udělala nečekaný předvánoční úklid a jak jsem v tom všem figurovala úplně nevinně, i když panča mi řekla, že jsem chlupatý střevo jedno. číst dál

DOPIS PRO JEŽÍŠKA (DŮLEŽITÉ!!!) číst dál

DENÍČEK O DENÍČKU číst dál

Včera večer jsem si jen tak ležela na okně a rozjímala jsem. Vzpomínala jsem na svoje mladý léta a jak jsem byla zabouchnutá do toho proradnýho černýho Vendelínka a prostě tak nějak celkově jsem rekapitulovala svoje dlouhatánský roky v týhle rodině, už skoro celý čtyři. Panča seděla vedle na židli, něco ťukala na klábosnici a sem tam zvedla hlavu, natáhla ke mně ruku, podrbala mě po zádíčkách nebo pod bradičkou a pronesla - no jo, tohle je moje Jolanka…. nebo - ty seš naše malá princeznička, viď?.... a takový podobný člověcký bláboly. číst dál

Tak jsem tady s novým s hlášením. Protože když jsem na sebe minule vymňoukala, jak jsem se zbláznila, tak přece musím vymňoukat i to, jak jsem se zase znormálnila. číst dál

Etapový příběh, část druhá: číst dál

Dneska jsem vám přišla napsat ETAPOVÝ PŘÍBĚH o tom, jak jsem panče zamotala hlavu, jak se potom panča asi dočista zbláznila a jaké z toho pro mě vyplynuly výhody. číst dál