24. listopadu 2016

DOPIS PRO JEŽÍŠKA (DŮLEŽITÉ!!!)

Vážený a milý pane Ježíšku,

dneska mi panča prozradila důležitou novinu - už za měsíc nás prý zase přijdete navštívit a na to se já osobně moc těším. Chtěla bych Vám napsat několik informací o sobě, abyste zhruba věděl, jak se postavit k výběru dárečků.

Přemýšlím, čím bych tak začala... víte, já jsem docela skromná kočička. Nepotřebuju toho vůbec hodně a tak mi nevadí, když k nám přijdete až nakonec a dárky už budou přebraný. Já si stejně vždycky nejvíc vyhraju s tím, co už je na vyhození. Panča říká, že to bude asi tím, že jsem se narodila chudá jako kostelní myš. I když já si myslím, že jsem se narodila spíš chudá jako hřbitovní kočička. Ale teď už mi to vůbec nevadí, protože kariéru jsem udělala dost dobrou.

Pane Ježíšku, ale teď si říkám, jestli jste u nás už nebyl. Dostala jsem totiž novýho kamaráda. On vlastně není moc novej, když už ho znám dlouho. Jenže předtím jsme se vůbec nekamarádili, akorát jsme se potkávali. Jmenuje se Frodík a teďka je skoro pořád se mnou. Nesyčí na mě, nenadává mi, nesměje se mi krzevá ocásek, co ho nemám a dívá se na mě dost obdivně. Myslím si dokonce, že se mu možná i trochu líbím. Mám teda pořád na paměti, že musím zůstat věrná mýmu Vendelínkovi, ale novýho kamaráda mít můžu, viďte?



No ale když bych si měla přece jen ještě něco přát, tak bych asi chtěla zpátky aspoň kousek ocásku. Já vím, že ten mi asi nepřinesete, protože panča mi řekla, že ocásky jsou všechny vyprodaný. Jenže já mám někdy hroznou chuť si ho pohonit a tak se točím pořád dokolečka jak nějaká Máňa na bále a ne a ne nic chytit. Ono to dá rozum, jak bych mohla něco chytit, když tam vzadu nic není. A proto jsem si myslela, že kdybyste mi kousek nalepovacího ocásku přinesl, tak bych si to mohla už konečně pořádně vyzkoušet, jaký to vlastně je. 



Dál bych si přála ouškový holítko. Prosím nemyslete si pane Ježíšku, že jsem nějaká marnivka, to vůbec ne. Ale tuhle jsem slyšela panču, jak říká - teda Jolanko, ty jsi taková chlupatice, takhle vlasatý ouška jsem ještě neviděla ... No, ona to možná nemyslela jako urážku, ale trochu se mě to přece jen dotklo. Do tý doby jsem si ani nepomyslela, že je s mýma ouškama něco v nepořádku, ale po tom netaktním projevu jsem se pořádně podívala do skla a skoro jsem se lekla - panježíšku, vždyť já mám uši jak nějakej vlkodlak, to přece není nic pro holčičku. No koukněte sám. Takže proto jsem si vyprosila to holítko a předem uctivě děkuji. 



No a abyste neřekl, že jsem hamižná a že ten můj přáníčkovej dopis nemá konce, tak si napíšu už jen o poslední dáreček. Nevím, jestli vůbec něco takového máte, nevím, jak jste vybavený a kde všechny ty parádní kousky sháníte, ale víte, já bych si moc přála šmrncovní tenisky, takový, jaký mají člověcký běhací kluci a holky. Nesmějte se mi, pane Ježíšku. Kdybyste totiž viděl, jak mi to po naší podlaze klouže, když rychle utíkám, tak byste hnedka pochopil, že si nevymýšlím hlouposti. A co teprve kdybyste viděl, jak mi to už dvakrát uklouzlo tak, že jsem narazila do dveří a bouchla se do bůčku, to by vám mě bylo panježíšku tuze líto a už byste se teď otáčel a honem hledal, kde ty tenisky koupit. Jen teda nevím velikost tlapiček, to by asi chtělo nějakou univerzální. Co vím jistě je to, že tenisky musí být čtyři, nezapomeňte, že jsem přece kočička.

Takže to bude pro dnešek všechno. Slibuju, že až do Vánoc budu ta nejhodnější Jolanka, jaká se kdy na tomhle světě narodila a uvidíte, že ani panča nebude mít proti mě jedinou žalobu. Protože za ocásek, holítko a tenisky se mi vyplatí dodržet svoje kočičí slovo.

Vaše úplně nejhodnější, Jolanka Půlocásková