5. srpna 2016

Napsal Jolanka Půlocásková (») 5. 8. 2016 v kategorii Moje deníčky, přečteno: 611×
imag-0128.jpg




Etapový příběh, část druhá:


Abyste viděli, že nejsem jakási slibotechna, ale poctivá Jolanka Půlocásková, tak jdu pokračovat ve svém vyprávění. Zrovínka tak, jak jsem včera slíbila.

 

Dozvěděli jste se, že panča nakonec po dlouhém hledání objevila moje ouška i svítivý očička v polici za knížkama. Byla ulevená, že nejsem ztracená a pomyslela si, že teď už snad nikam jinam nezalezu a budu zase normální holka. Jenže přišlo odpoledne a já jsem byla už zase schovaná v sedačce. Panča se z toho mýho chování klepala jak nějakej malej ratlík a nakonec se s páníkem rozhodli, že přišel čas na výlet. Otevřeli sedačku, panča mě chvilku hladila, abych hned neutekla a pak mě sprostě vytáhla a strčila do připravený kočičí cestovatelský kabely. A jelo se za kamarádem, kterýho jsem už dlouho neviděla a na kterýho jsem skoro úplně zapomněla. V čekárně jsme byli moc dlouho, až jsem tam skoro usnula, ale nakonec se dveře přece jen otevřely a z nich se vyhrnul velikánskej pejsek. Teda to jsem kulila oči, ten by se do mý tašky ani trochu nevešel.

A konečně jsem šla na řadu já. Panča požalovala, jaká jsem cíťa, kamarád si všechno zapsal a pak si mě šel prohlídnout. Vykulil mi očička, koukl se do nich svítivým klacíkem, otevřel mi pusu a dal mi koštnout svých prstů, prohmatal mi bříško i zádíčka a zjistil, že zádíčka mě asi trochu bolí, strčil mi pískavou tyčku do prdýlky a řekl, že teplotu nemám. Potom mě píchl do zádíček jehlou, ale já jsem ani nemňoukla a kamarád mě pochválil, že jsem moc hodná kočička. Pak už jsme si šly s pančou sednout na židli a já jsem vůbec nemusela do tašky, když jsem byla ta hodná kočička. Kamarád panče řekl, že vypadám zdravě a že jsem asi opravdu jen vyjukaná z tý vypůjčený černý holky a dal nám na to nějaký tabletky. Panča pak říkala, že kočku s práškama na nervy ještě nikdy neměla a tak jsem ráda, že jsem ji mohla takhle pěkně obohatit.

Po příjezdu domů jsem už byla skoro normální Jolanka. Snědla jsem, na co jsem přišla, nechala jsem se chovat a mazlíkovat a panča měla radost, jak krásně mi tenhle výlet za kamarádem pomohl. Páník mezitím úplně jolankotěsně vyplnil prostor za sedačkou, abych tam už nelezla. Nanosil tam plno věcí, dokonce i jednu nepotřebnou tiskárnu tam šoupnul, a z boků sedačky připevnil k volnému prostoru kus prkna, které zbylo z poslední podlahy. A pak najednou jsem zase nikde nebyla a panča uslyšela z vnitřku sedačky nějaký tichý škrábání. A fakt, kamarádi, já už jsem zase byla uvnitř. Panča i páník z toho byli dočista paf a vůbec, vůbec, prostě vůbec nechápali, jak jsem se tam mohla přes všechny ty barikády dostat.

A tímto se dostávám k tomu, jak panče ruply nervy a zbláznila se. Prvně hystericky vytahala všechen utěsňující materiál ven, sedačku s páníkem odsunuli od stěny a při této činnosti nalezli:

- spoustu prachu

- skvěle vybavené kočičí hračkářství

- dvě vánoční kouličky

- načuráno na podlaze


Panča beze slov, ale s děsem v očích všechno uklidila a pak vzala velký nůžky a za doprovodu hodně ošklivých slovíček tu látku ze zad sedačky, která už byla celá poškrábaná a kterou jsem dovnitř lezla, normálka odstřihala. To jsem fakt čubrněla, že tak myslí na moje blaho. Protože teď sedačka nemá žádný zádíčka, není namáčknutá u zdi a já si můžu svobodně skákat dovnitř a zase ven. Panča mi tam uvnitř ještě rozprostřela velkou deku a procedila mezi zuby – tak si buď kde chceš, potvoro jedna malá. No a víte, že je to děsně správný? Když chci, tak si tam zalezu, ale protože je zároveň ke mně zezadu i snadnější přístup, tak nedělám fóry a když mě panča volá, tak teda za ní vylezu ven. Jo a navrch k těm všem benefitům mi panča druhej den přinesla domů takovou tu kočičí kytku, co strašně krásně voní, já jsem se v ní vyválela jak čuník v pomyjích a bylo mi dočista hezky.

Takže takhle jsem z toho všeho vytěžila, ale stejně se už těším, až ta černá návštěva odjede domů a snad budeme zase obě normální. Já i panča. Včera panče udělalo velkou radost, když byla s klukama venku a viděla mě za oknem, jak si klidně ležím v pelíšku na parapetu, jako za starých časů. A taky jsem si došla na záchod do bedýnky jako spořádaná holka, udělala jsem hroudu i úhledný hovínko a panča mě za ten výkon pochválila, tak si myslím, že už je možná odblázněná.

Teď už zbývám jenom já, nervová prdluška Jolanka Půlocásková

P1490515_3

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a jedenáct