Období: rok 2013

Šmankote, to jsem se nějak dlouho neozvala. Ale nemyslete si, že bych lenošila, to tak. Akorát panča zase nestíhá zapisovat a potom se mě kamarádi ptají, jestli jsem pořád ještě živá a zdravá. To jsem a jak! Včera jsem byla tak živá, že už na mě panča křikla HERGOT JOLUŠE, NECH TOHO, KOZO JEDNA!! A přitom já vůbec nejsem žádná koza, ale kočička. Panču asi trochu rozhodilo, že jsem vyskočila na úplně nejvyšší poličku, natáhla jsem se na zadní brčka a předníma jsem zpod stropu sundávala takový polystyrénový lišty. Jsou tam nalepený jakože na ozdobu, ale když jsem tu jednu sloupla, tak jsem dobře viděla, že měly za úkol zamaskovat nedobarvičkovaný konce zdi. Chacha, a to si panča myslela, že na to nikdo nepřijde. No, ale jak na mě tak ošklivě křikla, tak jsem radši skočila dolů a hned jsem šla panče olízat ruku, abych si ji zase udobřila. To je hrozně jednoduchý, to udobřování. Stačí naklonit hlavičku do strany, otevřít papulku, aby si panča myslela, že se na ni směju, no a pak udělám líz líz a panča už je zase celá rozšišlaná a hladí mě po hlavičce a říká,  nojo, tohleto je moje Jolušátko, viď? Tak vidíte, jak ji mám zmáklou. A naučila jsem se to úplně sama. číst dál

V sobotu jsem jela zase na výlet. Tentokrát i s Vendelínkem. Já jsem vyfasovala kšírky a Vendelínek kočkotašku, naložili nás s páníkem do auta a už se jelo. Panča řekla, že nás bude víc a nebudeme se bát vlka nic a tak jsem byla moc zvědavá, protože vlka jsem ještě nikdy neviděla. Ale ukázalo se, že panča mě ošidila a místo u vlka jsme zase skončili u našeho starýho známýho kamaráda. To mě teda docela naštvalo a tak jsem si řekla, že v čekárně just nebudu hodná, aby panča viděla, že šidit se nemá. Seděli tam s náma ještě nějací člověci s krabičkou a v ní měli asi zvířátko, ale vůbec jsem neviděla jaký. Proto jsem se pořád kolem nich důležitě procházela a  myslela jsem, že mi pochválí kšírky a řeknou si, to je ale hezká kočička a to jejich zvířátko mi za odměnu ukážou, ale kdepak, byli lakomí a nic neřekli a zvířátko si nechali jen pro sebe. Potom šli dovnitř a my jsme zůstali v čekárně na chvilku sami. Musela jsem honem dohnat, co jsem předtím kvůli nim nestihla a prolízt úplně každej koutek a panča byla dočista zpocená, jak za mnou s těma kšírkama pořád musela chodit. Povedlo se mi zalízt aj za lavici, odkud jsem pak nemohla ven a tak panča s páníkem museli lavici odsunout, abych mohla vyskočit. No povím vám, že mi to s takovou parádní zábavou v tý čekárně docela utíkalo. Škoda, že Vendelínek si nemohl hrát na průzkumníka se mnou, ale panča mu nedovolila opustit tašku. Potom ale přišel z venku takovej velikej pejsek a tak jsem honem vlezla k panče na klín a od tý doby jsem už zase byla hodná Jolanka. číst dál

Kamarádi, tak já se vám teda k něčemu přiznám, ale trochu se bojím, že se mnou pak už třeba nebudete kámošit. Mám totiž jednu zálibu, která panče moc nevoní, ale já si nemůžu pomoct. Ach jo.... tak teda: no prostě někdy se vykakám do tunelu. Ták, a je to venku. Sama nevím proč, ale přijde mi to tam zajímavější než v bedýnce. Panča to vždycky hned pozná, protože číst dál

Tak a už mám úplně holej pupík, klidně mi říkejte JOLANKA HOLÝ BŘÍŠKO BEZHOUSENKOVÁ - PŮLOCÁSKOVÁ. V pátek mě panča vzala do náručí a řekla, neboj Jolí, dneska budeme hotový raz dva. Vůbec jsem nevěděla, co to znamená, ale pro jistotu jsem malinko mňoukla zpátky, aby panča věděla, že spolupracuju. A pak už se jelo za kamarádem. V čekárně nikdo nebyl a tak nás kamarád hned zavolal dovnitř a představte si, byli tam s ním ještě dva další člověci. Asi se přiučovali, co a jak a zrovínka se trefili na mě, to jsem se cítila skoro jako nějaká VIP Jolanka. Kamarád řekl panče, ať si sedne a vezme si mě na klín, aby se mi mohl podívat pěkně zblízka na bříško a tak jsme si spolu sedly. Ten druhej člověk mě zatahal za nožičky, prej abych s nima neškubala. Takový intimnosti si teda mohl odpustit, když jsme se viděli teprve poprvý a tak jsem na něj sykla, že mi je radši zase hned pustil. Pak vzal kamarád nějaký divně zatočený šmikátka a začal bojovat s housenkou. Dívala jsem se, jak jí nožičky postupně odpadávají a najednou to bylo hotový, pupík byl bez housenky a kamarád mi ho pěkně hladil, možná si myslel, že tam ta housenka pořád ještě je. Potom mě panča postavila na takovou desku, která vždycky ukáže číslo, aby se ukázalo, jestli jsem tlustá nebo hubená. Vážila jsem 3,10, nemlich stejně, jako před úpravou a tak byl kamarád spokojenej. Nakonec mi ještě zvedl kůžičku na zádíčkách a trošku mě pod ní píchl jehličkou, ale to mi ani trochu nevadilo. A tak moc se mi líbilo, jak mě potom dlouho na tom místečku hladil, aby mi to rozmasíroval, že jsem se vám tam dočista rozvrněla. číst dál

Kamarádi, všechny vás zdravím a posílám hodně valentýnských pusinek. Panča má tenhle týden napilno, v práci dělá nějakej prázdninovej kurz s malýma člověkama a tak nemá čas na micinování, ale příští týden už tady zase budu tak nějak nafurt. číst dál

Dneska mě panča moc ošidila. Přišla večer domů, dělala jakoby nic, na zem postavila otevřenou kočkotašku a spustila sladce - Jolí, podívej, co to tady máme? Taška, viď? No jo, tašky má Jolanka ráda. Tak šup Jolí, vlez si do tašky. No a budete si asi ťukat na čelíčka, ale já jsem do tý tašky fakt vlezla a v tu chvíli panča udělala zíííííííííííp a byla jsem tam zavřená. A než byste řekli JOLČA, tak už jsem aj s tou taškou byla zase v plechovce a jeli jsme za kamarádem. Je to tak, čtete správně. Už toho pláštíka znám víc jak svoje drápky a tak ať je to pro mě radši kamarád. On je navíc fakt dost hodnej. číst dál

Dneska v noci jsem měla moc divnej sen. Zdálo se mi, že cestuju v kočkotašce a že sedím na nějakým stole a bílopláštík mi bere míru na šatečky. Pak jsem se probudila a byla mi trošku zima na bříško, tak jsem se tam podívala a kamarádi, neměla jsem tam vůbec žádný chlupy a místo nich se mi po bříšku plazila housenka. Strčila jsem do ní pacičkou a nic, housenka neutekla. Tak jsem ji honem lízla a pak mi to všechno došlo. To přece vůbec nebyl žádnej sen, to se mi všechno včera doopravdicky stalo a proto jsem teď takhle krásně ohousenkovaná. číst dál

Ták a mám dovrkáno. To je prej najednou zase klidu doma. A možná i Vendelínek si oddychl, že ho už tak nepronásleduju. Panča si myslela, že bude honit on mě a bylo to úplně naopak. Teď je ale z toho všeho panča asi nemocná, protože včera jela sama k mýmu bíloplášťovi a nikoho z nás chlupatých sebou nevzala. Když se vrátila, tak na mě byla moc milá, chovala mě a říkala, Jolísko moje miloučká, tak v úterý jdeme na to.  Ale vůbec nedopověděla větu, takže zase vím houby, na co že to jdeme. Už abych to konečně zjistila. Jsem napnutá jak kšanda. číst dál

Něco se se mnou děje. Včera večer přišla panča z práce a docela se lekla, co jsem dělala. Vrkala jsem jak holubička, chodila jsem plazivě, jako by mě nechtěly poslouchat vlastní paciny a špulila jsem nahoru prdýlku. Venda byl ze mně celej rozdivočelej, ale já jsem byla fakt divná. Panča mě chovala a ptala se mě, Jolísku, co ti je??, ale nic jsem jí neprozradila. A tak panča nakonec přinesla naši starou známou kočkotašku, šoupla mě do ní a valily jsme tmou za bílopláštěm. V autě jsem ani nevrkala, ani nepípala a ani neplakala a tak si panča říkala, že to třeba byly jen zaražený prdíky a teď už je mi dobře. Pan bílopláštík mě prohmatal, prohlídl zvenku i zevnitř a když mi strkal tyčku do prdýlky, tak jsem moc zakřičela. Podruhý se to už povedlo líp a tak jsem se aspoň dozvěděla, že teplotu nemám. A víte kamarádi, co mi nakonec je? Se podržte. Jsem už velká holka, je mi 8 měsíců a začala jsem prej mrouskat. To jsou události, co? Připadám si hrozně důležitě, ale nelíbí se mi, že jsem teď oddělená od Vendelínka, když jsme sami. On by mi přece nic neudělal, né? Jednak už to dávno není kluk se vším všudy a druhak mě má rád, teď ještě víc než dřív. Ale panča se bojí, že když na mě teď pořád tak doráží, tak by mě mohl nechtěně poranit. Trošku mě totiž taky bolely zádíčka, když mi je bílopláštík prošahával a panča si myslí, že to je možná od Venouška a jeho příliš horlivé náklonosti. číst dál

Milý pane Ježíšku! číst dál