Včera jsem se kamarádi moc poměla, i když prvně to tak ani trochu nevypadalo. Panča na mě totiž trochu zvýšila hlas, když přišla domů a našla podlahu celou pošvestkovanou. Ani se neptala, kdo to udělal, protože jsem zrovna seděla u misky a měla na drápku napíchlou další švestku. Chtěla jsem totiž panču překvapit novou podlahovou dekorací a tak jsem švestky z misky jednu podruhý vyhazovala ven. Některý si při dopadu vesele poskočily jak hopíci, jiný udělaly křup a trochu se rozprskly. Už mi jich moc nezbývalo a mohla jsem svoje dílo krásně dokončit, ale jak se najednou ta panča objevila a křikla na mě NO JOLOUŠI JEDEN JOLOUŠOVATEJ, CO TO TADY VYVÁDÍŠ???, tak jsem pro jistotu sjela hbitě ze stolu a odešla rozjímat za křeslo, dřív než na mě mohl přistát nějakej ten malej zadečkovej lepaneček. Panča si pak hrála na Popelku a přebírala dobrý švestky od rozprsklých a pořád jsem slyšela, jak tam něco brblá o chlupatým zmetečkovi. Doufám, že nenadávala Vendelínkovi, protože on je děsně hodnej.
No ale pak vybalila nákup a v jednom sáčku byly takový oranžový hůlky. Panča už věděla, že nám kočičkám dělají moc dobře, protože to měla předvyzkoušený s Fandou a Mášenkou a Emičkou, ti prej byli ze všech nejvíc touhle věcí rozvášnění. A tak jednu tyčku vytáhla, kus z ní ulomila, dala mi ji k čumáčku a řekla, hele Jolanko, co to tady je?? Jak bych já mohla znát odpověď? Vždyť jsem přece takovou věc předtím nikdy neviděla. A tak jsem si to prvně opatrně očuchala a najednou to na mě přišlo. Taková radostná nálada, jako kdybych si lízla nějakýho alkoholickýho mlíčka. Začala jsem tu tyčku vyhazovat do výšky, kutálet ji pod stolem, válela jsem po ní sudy a potom jsem ji popadla do zoubků a utíkala jsem s ní pod stůl v obýváku, protože tam se mi hraje o fousek líp než v kuchyni. Je tam na zemi hadr a tak to tak neklouže. Panča si přinesla na to moje hraní foťákovej přístroj a cvakala na mě jako na nějakou slavnou hérečku. A potom mi řekla, tak vidíš Jolanko, jak si s tou mrkvičkou krásně hraješ. Takže mrkvička ta tyčka byla. Škoda, že teď ji už nemám, někam se ztratila. Hledaly jsme ji s pančou úplně všude, i pod sedačku jsme se podívaly - panča okem a já pacičkou, ale mrkvička je ztracená. Ale neva, prej dostanu večer novou. No nemám já se úplně princeznovsky?
Vaše umrkvičkovaná Jolanka Půlocásková
Tady je celý mrkvičkování zaznamenaný na obrázkách.
Tedy, Žolí 
doufám, že se příště o mrkvičku taky podělíš s kočičákama - o bude společenská mrkvová hra přímo 
...tak at se stále tak krásně daří u panči a páníka, pusu, pusu, ahoj 
2024 ©