Dneska budu moc stručná, páč jsem uražená a nedostává se mi slov. Panča mi řekla, že jsem OPRSKLEJ JOLOUŠ!!!! Tak to jsem si teda fakt nezasloužila.
Vaše děsně hodná Jolanka Půlocásková a vůbec žádnej Jolouš!!
Tak a už jsem se zase odrazila, panča si mě totiž udobřila gourmetkem servírovaným rovnou z ruky a pak se celá kroutila smíchem, když jsem jí děsně důkladně čistila ruku a pěkně jsem vylizovala zbytky i mezi prstíkama. No a za co jsem si vysloužila toho Jolouše? Já myslím, že jsem nic tak hroznýho neprovedla, prostě jen jsem si pančinu ruku jednou při hraní spletla s myškou, chytla jsem ji jak chobotnička do všech pacek, profackovala jsem ji a trochu pohryzala. Ale zoubky mám ještě malý a tak to panču ani nebolelo, myslím, že to řekla jen tak z výchovných důvodů.
Jinak se mi daří moc hezky. Ocásek se hojí, sice se mi nelíbí, jak mi z něho neesteticky vyčuhujou ty zelený provázky, ale panča slíbila, že v pátek se jich už zbavím. Moc mě chválí, že si jich ani nějak nevšímám a jen někdy, když se tam dlouho čistím, tak začnu trochu kníkat. Ale to panča hned chytne provázek s papírkem a hraje si se mnou a já na nějakou bolístku úplně zapomenu. Jsem prej takový malý třeštiprdýlko - vůbec nevím, co to je, ale doufám, že něco pěknýho.
S Vendelínkem se máme furt děsně rádi. Dávám mu svoji lásku najevo různě. Třeba je bezvadný chytit jeho hlavu do paciček a trochu ho přitom laškovně pokousat. Tuhle měl Vendelín přivřený jedno očičko a teklo mu z něj, panča si hned pomyslela, že je to ode mě a že jsem ho asi škrábla, ale já teda o ničem nevím. To leda v zápalu hry. Když se Vendelínkovi to očičko nelepšilo, tak panča jela zase za bílopláštíkem, ale Vendelína sebou nevzala. Dostala pro něj kapičky a teď mu musí kapat do toho pokaženýho očička. Děje se to nejmíň dvakrát denně a když jsou všichni doma, tak i víckrát. Musí přes mýho Vendelínka hodit svetr, aby se nepral, panča ho zaklekne a honem udělá káp. A je to. Venda pak dostane mlsku, aby se nezlobil, a já dostanu mlsku taky, abych ji Vendovi nesebrala. A tak na tom vyděláme oba. Možná mu zase něco provedu, až tohle kapičkování skončí. Ale oko už je zase pěkný a tak se na mě Vendelínek může dívat obouočičkově. A to je moc dobře, nechci mít žádnýho žižku.
No taky si to myslíme a hlavně bychom chtěli všichni do kočičího nebe.Představ si,že se mamí na to ptala nějaké pani co vše ví a ona jí to potvrdila.Mamí už jí má prověřenou a vždy se trefí.Tak jsi vlastně poslaná nebíčkem.
Však vy dva klucí s Gimlinkou taky moc pěkně drápkujete, vím to, protože mi to panča čte před spinkáním Ale moc vám děkuju, to jednu kočičku potěší, takový pochválení
Jolanko,nikdy tam za ta léta žádná kočička nebyla.Ale páník co tam odpočívá je měl moc rád a v nebíčku se už sešel s Maruškou a Mourkem a tak tě mamí poslal,páč věděl,že se o tebe postará.
Ahoj Čikouškovic, my bysme se na Vendelínka vešli všichni, ale on by už asi brblal, že nabídne prstík a utrhne se mu celá pacička. Tak já si ho radši nechám jen pro sebe, jo?
Teto Dudlo, moc děkuju. Já myslím, že kdybych na tom hrobečkově bejvala zůstala, tak už bych možná byla krzevá bolavýho ocásku na obláčku. Ještě že mě tam teta Renata našla.