8. října 2012

Dneska budu moc stručná, páč jsem uražená a nedostává se mi slov. Panča mi řekla, že jsem OPRSKLEJ JOLOUŠ!!!!
Tak to jsem si teda fakt nezasloužila.

Vaše děsně hodná Jolanka Půlocásková a vůbec žádnej Jolouš!!

Tak a už jsem se zase odrazila, panča si mě totiž udobřila gourmetkem servírovaným rovnou z ruky a pak se celá kroutila smíchem, když jsem jí děsně důkladně čistila ruku a pěkně jsem vylizovala zbytky i mezi prstíkama. No a za co jsem si vysloužila toho Jolouše? Já myslím, že jsem nic tak hroznýho neprovedla, prostě jen jsem si pančinu ruku jednou při hraní spletla s myškou, chytla jsem ji jak chobotnička do všech pacek, profackovala jsem ji a trochu pohryzala. Ale zoubky mám ještě malý a tak to panču ani nebolelo, myslím, že to řekla jen tak z výchovných důvodů.

Jinak se mi daří moc hezky. Ocásek se hojí, sice se mi nelíbí, jak mi z něho neesteticky vyčuhujou ty zelený provázky, ale panča slíbila, že v pátek se jich už zbavím. Moc mě chválí, že si jich ani nějak nevšímám a jen někdy, když se tam dlouho čistím, tak začnu trochu kníkat. Ale to panča hned chytne provázek s papírkem a hraje si se mnou a já na nějakou bolístku úplně zapomenu. Jsem prej takový malý třeštiprdýlko - vůbec nevím, co to je, ale doufám, že něco pěknýho.

S Vendelínkem se máme furt děsně rádi. Dávám mu svoji lásku najevo různě. Třeba je bezvadný chytit jeho hlavu do paciček a trochu ho přitom laškovně pokousat. Tuhle měl Vendelín přivřený jedno očičko a teklo mu z něj, panča si hned pomyslela, že je to ode mě a že jsem ho asi škrábla, ale já teda o ničem nevím. To leda v zápalu hry. Když se Vendelínkovi to očičko nelepšilo, tak panča jela zase za bílopláštíkem, ale Vendelína sebou nevzala. Dostala pro něj kapičky a teď mu musí kapat do toho pokaženýho očička. Děje se to nejmíň dvakrát denně a když jsou všichni doma, tak i víckrát. Musí přes mýho Vendelínka hodit svetr, aby se nepral, panča ho zaklekne a honem udělá káp. A je to. Venda pak dostane mlsku, aby se nezlobil, a já dostanu mlsku taky, abych ji Vendovi nesebrala. A tak na tom vyděláme oba. Možná mu zase něco provedu, až tohle kapičkování skončí. Ale oko už je zase pěkný a tak se na mě Vendelínek může dívat obouočičkově. A to je moc dobře, nechci mít žádnýho žižku.

Vaše Jolanka Půlocásková