29. dubna 2013

JAK SE ZE MĚ STALA JOLANICE VOPICE

Tak to vám bylo takhle: panča něco kuchtila a zapomněla mě k tomu pozvat, přitom ví, že každá holka se potřebuje vaření přiučit a že až budu jednou vyvařovat pro mýho Vendelínka, tak si nebudu chtít trhnout ostudu. Proto když jsem konečně zjistila, že se vaří, honem jsem skočila na linku a čumáčkem nasávala, o co jde. Panča byla trochu mrzutá, protože zjistila, že má málo smetánky a že to dílo tudíž asi nebude zrovna ono. Nalila smetánku do misky a něco do ní přisypala a pak v tý misce kroužila vidličkou, aby to pěkně rozmíchala. To mě moc zaujalo, protože mi to přišlo jako nějaký čarodějnický rituál. Nakrčila jsem se ke skoku a pak jsem ve vteřince plavně přelítla celou linku, přes sporák až k panče s miskou. Miska ale stála na takový podložce a v tom byla ta zrada. Podložka po mým doskoku popojela o velký kus dopředu, miska se rozkývala a její obsah se rozhoupal, jako když se na moři zvednou vlnky. Bohužel na takový vlnky nebyla miska vůbec připravená a tak se hoooodně vlnek přehouplo přes okraj a krásně nám odekórovaly celou kuchyň. Největší louže zůstala na podložce na lince, ale její menší sestřičky ozdobily podlahu, šuplátka, dveře, překvapenýho páníka, na chvíli dočista umlčenou panču a pár jich cáklo i na mě. Povím vám, že bylo moc příjemný se potom čistit. Ale panča nějak ztratila nervy, asi že ta smetánka, který neměla už na začátku dost, teďka přebývala všude jinde, než v tý mističce. Vrátil se jí hlas a zakřičela na mě, jako ještě nikdy předtím: teda Jolanice vopice, co to jako děláš??? Překvapilo mě, že to nepoznala - přece musela vidět, že jsem se  hned iniciativně pustila do úklidu toho nepořádku. Jazejček mi lítal jak divej a abych se celá neupracovala, tak mi přišel na pomoc i Vendelínek. Panča se pak uklidnila, uklidila (jú, dvě skoro stejný slovíčka) a dodělala oběd i bez smetánky. A úplně nakonec mě šla odchytit a pochovat a když mi  strkala čumáček do kožíšku, tak jsem ji slyšela, jak si mumlá - teda Jolísku, ty jsi můj malej prevítek milovanej, viď? A bylo po bouřce. Aby panča viděla, že jsem jí tu vopici odpustila, tak jsem jí olízala celou ruku a ona kvičela Jolí Jolí a na páníka volala, ať se na mě podívá. Já to s tou pančou prostě umím, co vám budu povídat.

Vaše nevopice Jolanka Půlocásková