Tak to vám bylo takhle: panča něco kuchtila a zapomněla mě k tomu pozvat, přitom ví, že každá holka se potřebuje vaření přiučit a že až budu jednou vyvařovat pro mýho Vendelínka, tak si nebudu chtít trhnout ostudu. Proto když jsem konečně zjistila, že se vaří, honem jsem skočila na linku a čumáčkem nasávala, o co jde. Panča byla trochu mrzutá, protože zjistila, že má málo smetánky a že to dílo tudíž asi nebude zrovna ono. Nalila smetánku do misky a něco do ní přisypala a pak v tý misce kroužila vidličkou, aby to pěkně rozmíchala. To mě moc zaujalo, protože mi to přišlo jako nějaký čarodějnický rituál. Nakrčila jsem se ke skoku a pak jsem ve vteřince plavně přelítla celou linku, přes sporák až k panče s miskou. Miska ale stála na takový podložce a v tom byla ta zrada. Podložka po mým doskoku popojela o velký kus dopředu, miska se rozkývala a její obsah se rozhoupal, jako když se na moři zvednou vlnky. Bohužel na takový vlnky nebyla miska vůbec připravená a tak se hoooodně vlnek přehouplo přes okraj a krásně nám odekórovaly celou kuchyň. Největší louže zůstala na podložce na lince, ale její menší sestřičky ozdobily podlahu, šuplátka, dveře, překvapenýho páníka, na chvíli dočista umlčenou panču a pár jich cáklo i na mě. Povím vám, že bylo moc příjemný se potom čistit. Ale panča nějak ztratila nervy, asi že ta smetánka, který neměla už na začátku dost, teďka přebývala všude jinde, než v tý mističce. Vrátil se jí hlas a zakřičela na mě, jako ještě nikdy předtím: teda Jolanice vopice, co to jako děláš??? Překvapilo mě, že to nepoznala - přece musela vidět, že jsem se hned iniciativně pustila do úklidu toho nepořádku. Jazejček mi lítal jak divej a abych se celá neupracovala, tak mi přišel na pomoc i Vendelínek. Panča se pak uklidnila, uklidila (jú, dvě skoro stejný slovíčka) a dodělala oběd i bez smetánky. A úplně nakonec mě šla odchytit a pochovat a když mi strkala čumáček do kožíšku, tak jsem ji slyšela, jak si mumlá - teda Jolísku, ty jsi můj malej prevítek milovanej, viď? A bylo po bouřce. Aby panča viděla, že jsem jí tu vopici odpustila, tak jsem jí olízala celou ruku a ona kvičela Jolí Jolí a na páníka volala, ať se na mě podívá. Já to s tou pančou prostě umím, co vám budu povídat.
miruška hanáčková z IP 88.102.166.*** | 29.4.2013 16:46
Jolanko, tak díky, zase jsi mě pobavila - ono to není v kuchyni nikdy moc jednoduchý, takových pokušení - a krásně jsi to tam panče nadekorovala - panča je zlatá, má určitě pevný nervy už vycvičené od celé vaší bandy tož se tam mějte moc hezky ve vzájemné lásce, posílám všem pusu a těším se na další kousky, ahoooj
Ahoj tego, v kuchyni se mi moc líbí, nikde toho není tolik ke shazování jako tady. Nejlepší jsou křupíci, co jim panča říká vejce. Ty jsou dole každou chvíli, ale někdy je shodí sama panča, né furt já. Děkuju za pusinku a posílám jednu jolančí sladkou zpátky Ahoj Jolanka
šak co by to měli páníci za život nebýt nás,ne? Udělala jsi to dobře.Já mamí taky nakopu a pak jí celou umeju.My to prostě umíme.Drž mě paciny.Zítra jdu s tou pusinou na konečnou úpravu.Možná dostanu nový zoubky.Pusinku posílá Bobíšek.
To máš pravdu, Bobíšku, panči by se dočista unudily, nemít náš. A páni, ty budeš mít nasazovací zoubky ve sklednici, jako měla panči babičky?? To bych taky moc chtěla. To víš, že ti budeme držet paciny úplně všichni a já nejvíc. Pusinku posílá Jolanka