9. listopadu 2012

Dneska vám píše už úplně jiná Jolanka než minule. Minule jsem byla celá u očiček umaštěná, zavřená dole ve vězení s Vendelínkem a tajně jsem počítala, kolikrát mě ještě panča chytne s tou mastičkou, než bude úplnej konec. No a ten konec přišel v pondělí večer a v úterý, když panča dorazila z práce, tak otevřela dveře, za kterýma byly vidět dvě siluety - jedna malá a druhá velká a chlupatá. Určitě je těžký poznat, komu která patří, ale panča to vždycky uhodne a tak když tam šla předtím a nechtěla, abysme zdrhli, tak musela pootevřít jen malinko a  zavolat buďto Jolanko (nebo Venoušku, to podle tý uhádnutý siluety), mazej zpátky, šup šup. A nám nezbylo nic jinýho, než zašupnout. Ale teď to bylo úplně jinak. Panča přišla, otevřela dveře dokořán a zavolala - JOLÍ, VENDO... a víc už ani nemusela, protože jí pod nohama prolítla malá koulička, to jako já a než panča mrkla, už jsem byla nahoře. Myslím, že takhle rychle jsem ty schody ještě nikdy nevyběhla a je moc škoda, že mi panča nestopovala čas, protože jsem klidně mohla trhnout světový rekord. Venda vsadil na rozvážný příchod a tak prvně prozkoumal všechny stopy dole na chodbě, než vyběhl za mnou. Nahoře nad schodama ležel velmi žoviálně, rozvalenej na taburetce, pan Fanda. Ani nevím, proč mu říkám PAN FANDA, ale tak nějak mi to k němu sedí. Když jsem k němu tak rychle vyběhla, tak ani nehnul fouskem a já, jak jsem byla v tý radostný náladě,  jsem mu hned začerstva dala pusu rovnou na čumáček. Bylo vidět, že to s ním trochu zamávalo a myslím, že hned v duchu uvažoval, co na to řekne jeho Waldinka, až se to dozví. Potom utekl na okno a já se šla věnovat dalším klučičím kouskům v rodině. Po Fandovi přišel na řadu Frodík, tomu jsem taky chtěla dát pusinku, ale on na poslední chvíli ucukl a šel si tu situaci promyslet pod postel. Kubík za mnou pořád chodil jak nějakej agent a dělal důležitýho, ale když jsem se k němu otočila, tak vzal kramle, hrdina jeden. Teď už jsem si ho ale přece jen trochu ochočila a včera jsem si ho dokonce chtěla i pěkně očistit jako Venouška, ale ještě se nedal.

Od minula mi taky přibyl nový červený pelíšek. Jsem moc ráda, že panča není lakomá a když ho slíbila, tak ho taky dodala. Někdy v něm ležím já, někdy Venda, někdy oba dva a někdy ani jeden Ale neva, hlavně, že ho máme. Panča nafotila plno obrázků, ty pelíškový jsou tady a fotky z prvního propouštěcího dne s klukama zase tady. Řeknu vám, že teď je ten život fakticky bezvadnej, když očička už neslzí a Jolanka není uvězněná.

Vaše úplně v baráčku svobodná Jolanka Půlocásková

Tady jsem konečně s Fandou

S Frodíkem

S Vendelínkem a Kubou

A s Jolankou - to je kouzlo, co?