8. února 2013

Dneska mě panča moc ošidila. Přišla večer domů, dělala jakoby nic, na zem postavila otevřenou kočkotašku a spustila sladce - Jolí, podívej, co to tady máme? Taška, viď? No jo, tašky má Jolanka ráda. Tak šup Jolí, vlez si do tašky. No a budete si asi ťukat na čelíčka, ale já jsem do tý tašky fakt vlezla a v tu chvíli panča udělala zíííííííííííp a byla jsem tam zavřená. A než byste řekli JOLČA, tak už jsem aj s tou taškou byla zase v plechovce a jeli jsme za kamarádem. Je to tak, čtete správně. Už toho pláštíka znám víc jak svoje drápky a tak ať je to pro mě radši kamarád. On je navíc fakt dost hodnej.

Kamarád prvně vyslechl panču, jak jsem se ty tři dny měla a nakrčil čelo, když mu na mě požalovala, že jsem dva dny skoro nic nejedla. To asi nebylo dobře, protože kamarád vzal pískavou tyčku a zase mi ji strčil do podbezocáskový dírky, aby zjistil, jestli jsem teplá nebo studená. Byla jsem akurátní a za to mě pochválil. Ale pak vzal jehličku a místo aby mi dal dobrotu, tak mě tou jehličkou píchl do zadní tlapičky. Vůbec jsem to nečekala a tak jsem ani nestihla vykřiknout mň-AAAAAU !

No a to bylo dneska všechno, sama jsem koukala, jak to bylo rychle odbytý. Zaslechla jsem ještě, jak se panča domlouvá s kamarádem na příští pátek, že prej mi budou něco tahat. To jsem zvědavá co, když ocásek vůbec nemám. Že by na to zapomněli?? A proč by mě vůbec měli tahat za ocásek??

Cestou domů jsem vylezla z tašky a prozkoumala jsem zevnitř celý auto. Nenašla jsem tam ale nic zajímavýho a tak jsem pak zase zalezla zpátky. Doma jsem zhltla jednoho gourmetka a celý večer si mě pak panča moc předcházela. Hladila mě po hlavičce, hrály jsme si s myškou v kruhu, mávala kolem mě provázkem a říkala mi pořád dokolečka - ty seš tak hodná, Jolanko. Čím jsme si tě zasloužili?

Na to jsem neměla odpověď a tak jsem byla zticha.

Vaše bodnutá a uondaná Jolanka Půlocásková