Tak abyste věděli, panča musela opravit svůj minulej komentář o nějaký poseře a řekla mi novej, mnohem lepší. Ale ten vám prozradím až na konci, ať se máte na co těšit.
Všechno se přihodilo takhle:
To už víte, že máme doma Oloušáka. Když ho přivezli, tak byl ze všeho vykulenej a nechal mě, abych si myslela, že je hodnej a poslušnej. Jenže čím víc dní tady bydlel, tím byl drzejší a zlobivější a ani trochu mě nebral za autoritu, což mě fakticky hodně zlobilo. Nejen, že mi chodil krást jídlo a hračky, ale dokonce mě začal honit, až jsem se před ním musela schovávat. Panča se na něj taky zlobila a když mě nepřestával honit a ozývalo se syčení a vrčení, tak Oloušáka popadla a vystrčila ho ven a zavolala na mě - tak už zase můžeš vylízt, Jolanko. A já jsem vylezla z nějaký schovky, kde jsem se zrovna měla na pozoru. Řeknu vám, že to panču dost štvalo. Mě taky, to je jasný, ale panču ještě víc, protože po dlouhý době se konečně zkamarádili Vendelín s Frodem a už zase tady měla jiný dvě válčící strany. Slyšela jsem ji, jak si s páníkem povídá o mně a o Oloušákovi. Že prej by si moc přála, abych před ním přestala zdrhat jak srágora a dala mu klidně pár facek, protože by si je zasloužil.
No a přesně tohle se vám stalo. V sobotu byla panča v kuchyni, něco tam vařila a Oloušák stál za dveřma a NUTNĚ potřeboval jít taky do kuchyně. Normálně to vždycky probíhalo tak, že panča zavřela dveře do obýváku, abych si tam relaxovala a Oloušáka pustila do kuchyně. Jenže teď si řekla, že nás zkusí dát dokupy, co to udělá a otevřela dveře. Oloušák vplul dovnitř jako kdyby tam furt patřil, zaměřil mě těma svýma žlutýma očima a hned se přikrčil a začal pérovat na zadních, aby měl na mě dobrej rozběh. Já jsem seděla na okně a trochu jsem se naježila. Oloušák vystartoval, skočil na okno za mnou a přátelé - já jsem nejenže neutekla, ale jak jsem byla rozparáděně naježená, tak jsem se ještě nahrbila, sykla jsem na něj a vrazila mu dvě facky, pěkně z každý strany jednu, tak, jak si to panča přála. To jste měli vidět ten Oloušákův obličej. Úplně zkoprněl překvapením, pak seskočil z okna dolů a odcouvával ode mě pryč. Já jsem taky seskočila a parádně jsem ho prohnala celou kuchyní do obejváku a zase zpátky. A takhle se to celý zopakovalo ještě jednou a nakonec Oloušák utekl nahoru za ostatníma klukama a slyšela jsem, jak jim žaluje, že tam dole je nějaká zlá a protivná holka...
Panča z týhle změny situace měla takovou radost, že skoro zapomněla na vaření. Protože věděla, že odteďka už skončilo Oloušákovo prohánění a když sem za mnou přijde, bude si hledět svýho. Já ho za to klidně nechávám, ať si lehne do mýho pelíšku, hlavně když mi ho zase vrátí. Taky mu nechávám kousek večeře, i když má svoji, protože nejsem lakomá. A docela mě ten kluk tady baví. Zrovna teď si zase chrní v mý postýlce a já jsem hned kousek od něho u panči na klíně a jsme spokojení oba dva.
No a ta věta, co mi panča řekla? Jolanečko moje, ty seš taková holčička statečná, krásně sis to s Olískem vyjasnila, viď?
Tak vidíte, že je to lepší než ta minulá posera? (Ale chobotnatce se stejně bojím furt, s tím se nic nenadělá.)
Vaše odvážná Xena bojovnice, Jolanka Půlocásková
2024 ©