28. října 2012

Páni, to se zase dělo věcí. Jako první musím přednést stížnost, že mi ukradli Vendelínka. Vážně, najednou se mnou vůbec nebyl a já jsem nevěděla proč, vždyť jsem byla přece moc hodná a nic jsem neprovedla. Jenže panča mi to pak vysvětlila. Vendelínkovi se totiž zase pokazilo očičko, úplně to samý, co ho zlobilo předtím a teď se mu vůbec nechtělo spravit ani s těma kapičkama. Panča si řekla, že to bude chtít na nějakou dobu přestávku od Jolanky, aby mu furt nestrkala pacičky, kam nemá a tak proto mi ho ukradla. Ale očičko se nelepšilo ani s přestávkou od Jolanky a navíc vypadalo pokaženě i to druhý a pak ke všemu začaly očička zlobit i mě. Jedno jsem pořád přivírala, jako bych chtěla s Vendelínkem laškovně flirtovat, ale když se mnou vůbec nebyl, tak na koho bych asi tak mrkala. Panča mě furt sledovala a brala si mě na světlo boží, aby na mě líp viděla a protože se jí zdálo, že mi z očiček teče,  tak v sobotu ráno nastala akce. Mýho Vendelínka šoupli s páníkem do tašky a zavřeli ho tam a mně nasadili kšírky, co normálně nosí Kubík na ven. To jsem se cítila důležitě. Klidně bych se do nich vešla ještě jednou, ale jinak mi dost sekly. No a když nás s Vendelínkem takhle ustrojila, tak jsme zase jeli na výlet. Byla jsem moc ráda, že nejedu sama, ale vůbec se mi nelíbilo, že můj Venda je chudák zavřenej v tý tašce, tak jsem se mu celou cestu snažila pomoct ven. Jenže pokaždý, když už se mi to skoro povedlo, mě panča chytla za kšírek a zase si mě přitáhla zpátky k sobě. Takhle jsme dojeli až k našemu známýmu bílopláštíkovi. Ještě že tam byla úplně prázdná čekárna a tak nás hnedka zavolal dovnitř, ani jsem Vendelínkovi nestihla ukázat vypasenou rybičku v akvárku.
Na řadu jsem přišla prvně já a řeknu vám, že to, co se mnou bílopláštík prováděl, se mi vůbec nelíbilo. Připravil si do tácku moc podezřelý věci, samý vodičky a nějakou stříkačku a pořád mi otvíral očička a něco mi do nich dával a já jsem se vážně už moc zlobila. Panča mě málem rozmáčkla, jak mě k sobě tiskla a šeptala mi, neboj Jolísku, za chvilku to bude hotový, ale ta chvilka byla doooost dlouhá. Vendelínek to celou dobu pozoroval z tašky a moc nadával, že je tam uvězněnej a nemůže mi přijít na pomoc. A pak jsme se vystřídali, aby to bylo spravedlivý. Já jsem šla i s kšírkama do tašky a Vendelínek na stůl. Jenže než byste řekli Jolča, tak jsem se dokázala dostat nejen z tašky, ale i z kšírků a už jsem si vesele běhala po celý místnosti. Venoušek prošel celou procedůrou jako já a taky se zlobil a nadával a taky ho panča k sobě tiskla jako by si ho chtěla vylisovat a říkala mu, Venoušku, ty jsi přece hrdina, né, a pak už nás bílopláštík konečně nechal na pokoji a cosi sděloval panče. Prej máme oba zánět spojivek a dostali jsme na to očičkovou mast, kterou nám panča musí mazat 3x denně celých 10 dní. To vám je takový škaredý mučení, že už bych děsně chtěla, aby byl den jedenáct, ale na to se prej ještě budu muset mockrát vyspinkat. Dobrý je na tom to, že teď musíme být oddělený od ostatních kluků a tak máme pro sebe s Vendelínkem separé a je nám spolu moc dobře. Odpoledne nás panča našla, jak se o Vendelínka moc pěkně starám a na fotky můžete podívat do mojí galerie.
Držte nám tlapičky, ať se očička brzo spraví a máme zase s Vendou kukadla jak zrcadla.

Vaše umastičkovaná Jolanka Půlocásková