27. února 2013

Kamarádi, tak já se vám teda k něčemu přiznám, ale trochu se bojím, že se mnou pak už třeba nebudete kámošit. Mám totiž jednu zálibu, která panče moc nevoní, ale já si nemůžu pomoct. Ach jo.... tak teda: no prostě někdy se vykakám do tunelu. Ták, a je to venku. Sama nevím proč, ale přijde mi to tam zajímavější než v bedýnce. Panča to vždycky hned pozná, protože

a) v bedýnce nejsou moje roztomilý úhledný hovínka, ale jen ty velký Vendelínkovy hovňousy

b) v místnosti je smrádek, protože nejsou v tunelu zahrabaný

Tuhle mi už panča na tu moji zálibu řekla, že jsem UNĚ a že asi pomažu z domu. Ale ta by teda koukala, kdybych najednou byla doopravdicky odejitá. Ta by mě volala zpátky a nabízela by mi, ať se jdu klidně vykakat do tunelu. No, ale s mojí zálibou už je teďka šlus. Když jednou panča už poněkolikátý vysypávala hovínka z tunelu do bedýnky, tak pak vzala voňavej ubrousek, tunel pěkně umyla a dala ho pryč. Teď jsem bez tunelu, nemám se kde honit s Vendou a kakat musím jen nudně do bedýnky. Možná že když budu nějakou dobu hodná, tak mi panča tunel zase někdy vrátí.

Ale stejnak mě má furt ráda, to já moc dobře vím.  Pořád mě chová jako kdybych byla nějaká chovná kočička a vůbec mě nechce pustit dolů. A taky mi pořád vymejšlí nějaký divný jména. Třeba že prej jsem Jolanka Půlocásková - ForestGumpová, protože pořád běhám. Z toho si můžu ulámat hlavu a ani za mák tomu nerozumím. A tak zase běhám, abych tý záhadě utekla.

Nebo jindy jsem zase trhačka obecná. Máme totiž plno různých polštářků a já jim trhám fousky. Jeden polštářek vypadá jak kočičí hlavička, panča jí říká Bertík, protože tak nějak prej vypadal její obláčkovej kocourek. A ten Bertík je trochu chudák, jedno ouško má už úplně plešatý. Jenže mě to tak děsně baví, vzít si ho do paciček a vykousávat chloupky, že si prostě nemůžu pomoct. Taky otrhávám pančiny chlupatý srandovní bačkory, ty vypadají úplně jako dvě gorilky a už jsou taky trochu olysalý. Ale to je prej správně, protože gorilky si taky vytrhávají chloupky. Tak to vidíte, jaká jsem šikovná a jak to všechno vím.

A jsem taky velká Jolanka - zvídanka, jak panča něco dělá, tak jsem u ní celá přilepená a do všeho strkám čumáček, abych o nic nepřišla. Ale panča je zvědavá taky a furt mě obrací na zádíčka a zkoumá mi moje bezhousenkový bříško. To mi už krásně zarůstá a mám na něm puntíkatej sameťáček. Housenka už je nadobro pryč a ani se pořádně nerozloučila. Neva, stejně jsem s ní moc nekamarádila.

Tak to jsem na sebe prozradila kdeco, ale možná, že se do příště trochu polepším, když s tím kakáním už jsem zlepšená. Vendelínek mě ale má rád i s chybama a já ho za to vždycky moc krásně očistím, jako třeba tady na tom videjku.

Vaše už skoro bezchybná Jolanka Půlocásková