Tak jsem tady s novým s hlášením. Protože když jsem na sebe minule vymňoukala, jak jsem se zbláznila, tak přece musím vymňoukat i to, jak jsem se zase znormálnila.
Černá návštěva už je nadobro pryč, odjela od nás v neděli 7. srpna a ani jsme se spolu my holky vůbec nerozloučily. Ale to je jasný, proč bysme se loučily, když jsme se ani vlastně neznaly. Pro mě se toho ani potom moc nezměnilo. Pořád jsem byla ještě trochu bláznivá, ale každý den o trochu míň, až jsem s tím nakonec úplně přestala, jinak byste si ještě mohli myslet, že jsem zůstala už napořád bláznivá Jolanka. Moje schovka v sedačce je teď dočista nevyužitá, ale zádovej hadr už tam panča nevrátila.
A víte co? Panča zjistila jednu věc, kterou předtím nevěděla. Že jsem totiž asi takhle nevyváděla kvůli tý návštěvní černošce, ale kvůli mýmu Vendelínkovi. No fakt, holky, ti chlapi jsou někdy tak protivní, že by se z nich jeden zbláznil a to se mi právě stalo. Panča na to přišla, když za mnou tuhle přinesla Vendelínka dolů a já jsem úplně zkameněla, pak jsem se přitiskla bříškem k zemi a pozpátku, bezocáskem vpřed, jsem před Vendou couvala do schovky. Panča z toho byla celá ťumpachová a povídala mi Jolanko, co blbneš, vždyť je to přece Vendelínek. A Vendelínek mi po našem povídal – Jolouš, neštvi mě a nedělej drahoty, však jsem ti hlavu neukousl. To je sice pravda, ale panča si myslí, že asi při nějakých našich hrátkách byl nějakej moc rozdivočelej a něco mi udělal a možná jsem měla i ty bolavý zádíčka krzevá toho chlapa a tak není divu, že jsem se teď měla na pozoru. No, abych to zkrátila, situace se teď má tak, že Vendelínek za mnou pravidelně dochází na návštěvu za dozorování panči a my se zase do sebe pomalu zamilováváme. Vždycky si dáme několik pusinek a já si přitom zkontroluju, jestli se náhodou nepusoval i s někým jiným, taky Vendovi očuchám prdýlku a tuhle jsem si ho zase i učesala, aby vypadal k světu. Zdá se mi totiž, že bez mý péče je nějakej zanedbanej.
Panča má ze mě radost a říká mi, že jsem její princeznička malá a milášek Jolášek a já jí za to jazýčkem čistím ruce, když mě hladí pod bradičkou a taky jí škrábu pantofle, až jsou celý vyvzorkovaný. Páník mě zase nosí na zádech a dělá se mnou různý cviky a pak žaluje panče, že má dírkovaný triko i záda.
A včera, to vám byla zábava. Panča jedla jogurt a to jí vždycky pomáhám. Dostanu svoji porci na víčku a děsně důkladně si to z něho vylizuju. Teď jak jsem v tý době po odbláznění, tak si mě panča moc předchází a proto mi na víčko kydla baštu hned několikrát po sobě. Pracovala jsem na slízání tak důkladně, až mi víčko spadlo ze skříňky dolů a já jsem letěla za ním. Panča se prvně tý žuchy lekla, ale pak viděla, že si tu mlsotu honím po celý místnosti a že se mi teda nic nepolámalo. To víčko bylo moc neposlušný a chvilku nepostálo. A tak jsme spolu hráli na hoňku. Víčko utíkalo po zemi, já za ním. Víčko zalezlo pod domeček, já packou za ním. Víčko se schovalo pod sedačku a už jsem tam byla za ním až po ramínko a šťourala ho ven. Ale to se mi nedařilo a tak panča, celá rozlítostnělá nad mým ztraceným potěšením, už podruhý v krátký době odtáhla sedačku, akorát že jinou část než minule a tam se vám zase našlo pokladů. Dokonce i jedna hroznová bobule, ale ta už tam musela být hodně dlouho, protože byla stará a celá vráskovaná. Bylo tam i víčko. Panča mi ho vytáhla, řekla tady ho máš, ty prdluško moje, a já byla z toho všeho tak rozdováděná, že jsem se nemohla zastavit. Lítala jsem po sedačce a za sedačkou a před sedačkou a odtud nahoru na polici, dolů na okno a znova celý kolečko od začátku. Skoro to vypadalo, že u nás v obýváku zdivočeli koně, ale žádnej koník tam nebyl, to všechno jsem byla jenom já.
A jak jsem byla v tom divočení, tak jsem se najednou zastavila. Mohl za to provázkovej závěs. Je tam už dlouho, ale byl dřív vždycky připlej nahoře na tyči, aby nás, kočičí badatele, nesváděl k nepravostem, říkala panča. Jenže jak jsem byla ta bojácná Jolanka, tak ho panča pustila dolů s nadějí, že mě ty provázky rozradostní. Rozradostnily mě až teď a to tak, až jsem se do jednoho provázku chytla drápkem. Jejda, to vám byla situace. Svalila jsem se na zádíčka a zkoušela se oddrápknout, ale provázek né a né povolit. Panča mi chtěla pomoct, ale já jsem se škubala dočista jak udicovej červ a tak zase přišly na řadu nůžky. Panča řekla, mě z tebe asi už jednou klepne, vopice jedna, udělala šmik a pacička byla konečně volná. Hned se mi ulevilo a mohla jsem prásknout do bot, teda do paciček. Ale říkám si, jestli ta panča není na nůžky nějak zatížená, vždyť s nima doma pořád jen něco ničí. Co myslíte??
Vaše úplně znormálnělá Jolanka Půlocásková
2024 ©