26. listopadu 2012

DVĚ VERZE JEDNOHO KRIMINÁLNÍHO PŘÍPADU

VERZE Č. 1 - PANČA:

Kolikrát jsem už Jolance říkala, ať mi nechá kytky na pokoji a přestane třást korunama. Ale ne, ona si pořád vede svou a kytky, který neponičil ani Fanda nebo někdo z jeho chlupatých kamarádů, spolehlivě ničí malej Jolouš. Je to neposlucha a hřeší na to, že ji přes ten její bezocáskovej bobík na zadečku nikdy nikdo neplácne. Její vášní jsou velký kytky s kmínkem, do kterých se může plnou parou opřít. A tak se do jedný z nich opřela a ta její (pořád ještě muší) váhu nevydržela a skácela se k zemi. Musím se přiznat, že zatímco na Fandu by padlo krupobití ošklivých slovíček, mrně  to odskákalo pouze povzdechem NO JOLOUŠI!!!!

VERZE Č. 2 - JOLANKA:

Předně si myslím, že nic neničím, ale upravuju. Mám totiž vyloženě zahradnický vlohy. Hodně často vysedávám na okně, kde jsou poskládaný kytičky a zkouším se vtisknout mezi ně a dát jim něco ze sebe. Někdy mě panča ani nemůže objevit, jak krásně jsem zamaskovaná. A právě na jednom okně je taky moje oblíbená veliká kytka, říkám jí strom, protože už jsem na ni jednou lezla. Sice to není velkej strom, ale udržel mě a to je hlavní. Když to viděla panča, tak mi řekla - Jolanko, nech tu kytku nebo uvidíš. No a já jsem si vybrala to UVIDÍŠ a tak jsem kytku nenechala. A pak jsme viděly obě - já i panča. Ale přece mi dala na vybranou, né? Takže nevím, proč se pak divila.

(Ale řeknu vám, to byla řacha, když to spadlo, že jsem zalítla o dva pokoje dál...)

A tohle jsme pak teda s pančou viděly:

Vaše šikovná zahradnice Jolanka Půlocásková