26. června 2013

Dlouho jsem nepsala, já vím. Byla jsem totiž uražená. Představte si, že mi panča šlápla na  pacičku. Je pravda, že jsem si to možná trochu zavinila sama, protože jsem se jí pořád motala kolem jejích vlastních pacek a trochu nečekaně jsem se najednou ocitla za nima a  panča na mě vůbec neviděla, ale stejně. Neměla mi na ni šlapat, to se přece kočičkám nedělá. Moc jsem zakřičela a panča taky, protože se lekla. Já jsem se lekla ještě víc a děsně kulhavě jsem se odběhla schovat. A potom začala hra na usmiřování a ta mě bavila. Panča  byla moc smutná, že mi ublížila a tak si mě chtěla udobřit, ale já jsem hrála uraženou Jolanku a schválně jsem se jí schovávala. Zalezla jsem za stolek, kam není vůbec vidět a kam se nikdo jinej nedostane. Panča mě zkoušela vylákat ven prosbama a moc pěknýma slovíčkama, říkala mi Jolášku, já jsem to přece neudělala schválně, pojď za mnou, holčičko moje malá, já ti tu pacičku pěkně pofoukám, jo? Jolí, tak už vylez, prosím prosím.... Ale já jsem pořád dělala fóry. Třeba jsem jí jenom rychle ukázala hlavičku, aby viděla, že ji dobře slyším,  ale když se ke mně přiblížila, tak jsem se zase honem schovala. Panča už skoro bulela lítostí, ale nakonec mě přelstila. Došla si pro klacík s provázkem, zamávala s ním u stolečku a najednou jsem byla venku natotata, vůbec jsem nekulhala, skákala jsem po provázku a úplně jsem zapomněla tvářit se ublíženě. Panča po mě rychle hrábla a vzala mě do náručí a tak jsme se spolu my dvě holky udobřily. Musela jsem panče odpustit, protože jeden nikdy neví, kdy to bude potřebovat sám.

A přišlo to docela brzo. To když jsem na úplně maličký kousíčky natrhala kuchyňskou roli a v pokojíku to vypadalo, jako kdyby tam nasněžilo. Kousek papírku jsem měla ještě nalepenej na čumáčku, když to panča objevila a tak ani nemusela zahájit vyšetřování. Ale nezlobila se, protože jsme přece byly kamarádky. Jen mi řekla - no, Jolí, s tebou se jeden fakt nenudí, viď?

No a tuhle zase seděli s páníkem na sedačce a na něco se dívali a najednou pod sebou uslyšeli divný zvuky. Vycházely z tý sedačky a panča pochopila, že historie se opakuje. Jojo, byla jsem zalezlá vevnitř a dělala tam pořádek. Naše sedačka je totiž děsně správná. Má nakloněný zádíčka, tak se nedá přisunout úplně ke zdi a to je pro nás badatele velikánská zábava. Kdysi to objevil Bertík, to byl kocourek, kterýho jsem vůbec nikdy nepoznala, ale bydlel u panči přede mnou. Byl moc šikovnej, skoro jako je Fanda a zjistil, že se dá zezadu do těch zádíček vykousat díra a tudy se může vlízt dovnitř. Panča z toho objevu nebyla nadšená tak jako on a od tý doby začala utěsňovat boční mezírky různýma polštářema. Po Bertíkovi ale přišel další badatel, Fanda, a i on si oblíbil tuhle sedačkovou schovku. Panča  teda vylepšila utěsňovací metodu a vrazila do boku takový tvrdý polštáře ze starý sedačky a prostor nad nima vyplnila normálníma polštářkama, kterých je u nás plno. A to se mi moc líbilo, protože jsem mohla konečně ukázat svoje pravý umění. Polštářky brzo skončily na zemi a pak už nebyl problém vyskočit na tu starosedačkovou překážku, odtud dolů za sedačku, dírou dovnitř a najednou jsem se ocitla v úplně jiným světě. To vám bylo zajímavý. Všude tma, ale vonělo to tam starýma novinama a časopisama, který si tam panča schovala před hryzavým Fandou. No a jak teď s páníkem poslouchali ty divný zvuky, tak to jsem zrovínka na těch novinách pracovala. Chvátala jsem, abych toho stihla co nejvíc, protože mám ráda, když mě panča chválí. Najednou se sedačka odklopila, udělalo  se světlo a já jsem uviděla panču s páníkem, jak na mě koukají. Hlavy jim visely dolů a vypadali, jako že nevěří svým očím. V sedačce bylo totiž nachumelíno úplně stejně jako prve v tom pokojíku. Ale nebyl to žádnej sníh, taky jak by mohlo nachumelit uvnitř sedačky, to dá rozum. Byly to kousky těch novin a časopisů a panča konečně pochopila, že je načase ty starý věci vyhodit. A došlo i na tu pochvalu, na kterou jsem se těšila - když mě panča vylovila, tak řekla: teda takovýho pracanta jsem tady FAKT potřebovala.  No a to mě moc potěšilo, že jsem mohla být prospěšná.

Vaše pochválená Jolanka Půlocásková