24. září 2012

Páni, já mám tolik novýho, že ani nevím, kde začít. Včera jsem vám napsala, že jsem zamilovaná a to pořád platí. Musím se Vendelínkovi dodatečně omluvit za moje předchozí drzé poznámky, kdy jsem psala, že je děsně naštvanej, protože jsem mu zabrala pokojík. Teprve teď jsem pochopila, že nekoukal na zavřený dveře naštvaně, ale toužebně. Protože když jsem pak poprvý vyběhla z budoáru ven, srdíčko mě vedlo rovnou k Vendelínkovi a on vůbec neutekl ani neuhnul ani nezasyčel ani nezavrčel, ale pěkně počkal, až k němu doběhnu. Tak mě ten Amorův šíp zasáhl, že jsem mu hnedka dala asi tři pusinky a Venda mě pohladil packou po zádech. A tím se z nás stala dvojka. Kam šel můj velikej chlupáč, tam jsem šla i já. Když se můj chlap natáhl k siestě, stulila jsem se k němu. Když se šel posilnit k misce, sedla jsem si vedle něj a oddaně na něj hleděla. A když se Venda podíval jinam, honem jsem si uzobla trochu z jeho dospěláckých granulek. To vám bylo takový dobrodrůžo, ta sobota. Ve chvilkách, kdy jsem nebyla přilepená u mýho ženicha, tak jsem zkoumala nový prostory, vůbec jsem nevěděla, kam dřív skočit, co si dřív očuchat a co si dřív prohlídnout, prostě byla jsem hotová Jolanka v říši divů. A panča nemlich to samý, protože takovouhle seznamku určitě nečekala. S ostatníma klukama to bylo ale jiný. Kubík zjistil, že je dole vetřelkyně a tak zbaběle utekl, ale prvně na mě pořádně zasyčel. Jsem snad nějaká užovka, že na mě mluví hadím jazykem?? Panča si ale myslí, že to bude dobrý, jen se potřebuje otrkat. Frodík, ten se celej naježil, asi to bude nějakej novej pozdrav, a pak už jsem z něj viděla jen ocásek nahoře na schodech. No a Fanda? To je prostě pan prezident, jak se sluší a patří. Ani nehnul brvou, když mě panča přinesla na audienci. Ležel na taburetce a dělal, že jsem vzduch. Ale když mě panča položila dolů, tak hrdě vstal, udělal děsně parádní kočičí hřbet a rádoby důstojně odkráčel pod postel. Ale neva, první dojmy jsou vcelku dobrý a hlavně mě těší ta moje láska veliká.
Tak tohle všechno se odehrálo v sobotu a vypadalo to na idylku. Jenže potom pozdě večer se najednou něco stalo. Seděla jsem na zemi a čistila se a najednou jsem moc zaplakala a vyskočila do výšky a všude za mnou byla krev. Strhla jsem si totiž z půlocásku velikánský strup, co potom panča našla na zemi, prej vypadal dočista jako náprstek. Já vím, teď mi řeknete, že jsem to neměla dělat, ale když on mě tam furt pokoušel a svědil. A tak jsem mu chtěla dát co proto, jenže pak mě to moc bolelo a já jsem běhala jako o život, abych tý bolístce utekla, ale ona byla pořád se mnou. A tý krve, co teklo. Panča honem namočila hadřík do heřmánku, aby mi to trochu ošetřila, ale mě to fakt moc bolelo. Nakonec jsem se trochu uklidnila, panča mě vzala do náručí a měla tvář celou mokrou, jak brečela se mnou. Šeptala mi moc hezký slovíčka, že jsem její Jolanečka malinká a že to už nesmím dělat a půlocásek mi pomalu zasychal a bolest přestávala. Nakonec jsem dokázala stulit se panče v náručí a už jsem zase vrněla. Panča s páníkem zatím vymýšleli, co s tím mým půlocáskem, abych si ho nevšímala a nechala ho zahojit. Nasadili mi na něj ustřiženou fusekličku, kterou u kořene půlocásku zavázali provázkem. To se jim líbilo, půlocásek byl volnej, ale já jsem k němu nemohla. A prej jsem navíc vypadala jako nevěsta s půlocáskovým závojem. Mně se to ale líbilo o něco míň a tak jsem si tu ozdobu za chvilku sundala. Pak nakoupili nějaký prubánky a zase mi je zkoušeli přidělat na půlocásek, ale já jsem se s nima docela prala, že tam nic mít nechci. Vyhrála jsem a půlocásek byl zase nahatej. Už mě tak nebolel, ale stejně jsem si ho ještě chvilkama pokusovala. A pak už byl nedělní večer, ležela jsem panče na klíně, vedle byl nafláklej můj Venda a najednou jsem zase začala plakat. Panča vůbec nevěděla proč a byla z toho úplně vedle. Sáhla mi na čumáček a zdálo se jí, že mám teplotu. Tak mě honem sbalila a jeli jsme zase za doktorama, panča měla strach, abych třeba kvůli tomu bolavýmu půlocásku nedostala nějakou otravu. Paní bíloplášťová mě celou prohlídla, pískavá tyčinka v mojí prdýlce jí řekla, že teplotu nemám, dostala jsem včeličku, která se mi vůbec nelíbila, ale prej mi pomůže, pak mě zvážila (žjova, už mám 1,9 kg) a taky jsem dostala tabletky na celý týden, doufám, že to bude nějaká laskominka. A nakonec mi nastříkala na půlocásek takovou stříbrnou barvu a kamarádi, je to stejná věc, jakou dostal můj Venda na oholenou zadnici, když byl tenkrát na mužský úpravě. Takže z toho je úplně jasný, že jsme si prostě souzený. Ta stříbrná barvička mi prej bude půlocásek chránit, aby se mi do něj nedostalo nějaký svinstvo a taky abych si ho nelízala a je to vlastně takovej parádní blejskavej obvázek, takže už panča nemusí nic vymýšlet, čím by mi ten můj půlocásek přizdobila.
Držte mi kamarádi tlapičky, ať se mi uzdraví, protože jestli nebude lepší ani za týden, až doberu ty moje bonbonky, tak prej by bylo lepší ten kousek ufiknout. A pak už bych byla Jolanka Čvrtocásková. Tak radši ať to zůstane, jak to je, nechci měnit jméno.
Ták, a jestli jste vydrželi dočíst můj románek až do konce, tak vám děkuju a na nějakou dobu se s váma rozloučím. Panča totiž odjíždí ve středu pryč a o mě a můj půlocásek se bude starat druhá panča. První panče se ani nikam nechce a nejradši by zůstala se mnou doma, ale už prej je všechno zaplacený a kdesi cosi. Vrátí se až v neděli a pak v pondělí mě zase hned vezmou k bílýmu plášti na kontrolu. No a jak jsem tam dopadla, to vám pak zase hnedle zatepla zamňoukám.

Vaše Jolanka, pořád ještě Půlocásková