24. ledna 2013

Něco se se mnou děje. Včera večer přišla panča z práce a docela se lekla, co jsem dělala. Vrkala jsem jak holubička, chodila jsem plazivě, jako by mě nechtěly poslouchat vlastní paciny a špulila jsem nahoru prdýlku. Venda byl ze mně celej rozdivočelej, ale já jsem byla fakt divná. Panča mě chovala a ptala se mě, Jolísku, co ti je??, ale nic jsem jí neprozradila. A tak panča nakonec přinesla naši starou známou kočkotašku, šoupla mě do ní a valily jsme tmou za bílopláštěm. V autě jsem ani nevrkala, ani nepípala a ani neplakala a tak si panča říkala, že to třeba byly jen zaražený prdíky a teď už je mi dobře. Pan bílopláštík mě prohmatal, prohlídl zvenku i zevnitř a když mi strkal tyčku do prdýlky, tak jsem moc zakřičela. Podruhý se to už povedlo líp a tak jsem se aspoň dozvěděla, že teplotu nemám. A víte kamarádi, co mi nakonec je? Se podržte. Jsem už velká holka, je mi 8 měsíců a začala jsem prej mrouskat. To jsou události, co? Připadám si hrozně důležitě, ale nelíbí se mi, že jsem teď oddělená od Vendelínka, když jsme sami. On by mi přece nic neudělal, né? Jednak už to dávno není kluk se vším všudy a druhak mě má rád, teď ještě víc než dřív. Ale panča se bojí, že když na mě teď pořád tak doráží, tak by mě mohl nechtěně poranit. Trošku mě totiž taky bolely zádíčka, když mi je bílopláštík prošahával a panča si myslí, že to je možná od Venouška a jeho příliš horlivé náklonosti.

No a až bude odmrouskováno, tak prej pojedu zase na výlet a vrátím se o něco lehčí. Tak tomu už teda vůbec nerozumím, snad mi to někdo vysvětlí.

Vaše umrouskaná Jolanka Půlocásková