22. října 2012

Už je zase pondělí a já jsem dostala upomínku, že jsem ještě nenapsala o minulým víkendu, kdy jsem se seznamovala s klukama. Ono ale vlastně ani není o čem moc psát, víte? S Vendelínkem nám láska pořád kvete, ale malý něžnosti se tak trochu změnily ve velký pranice, kdy ležím zavalená chlupatou hromadou, oči mám vykulený, zuby vyceněný a drápky vytažený a ječím, jako by mě na nože brali, ale jakmile se zpod tý mojí milovaný koule dostanu, tak si poskočím jako srnečka a zase se do něj z druhý strany pustím. Tak takhle si my dva hrajeme.

Kubík za mnou všude chodí jako můj vlastní stín a tuhle ho panča načapala, jak si hraje na Jolanku, to jako na mě. Fakt, dělal úplně všechno jako já,  páč mě má dobře napozorovanou. Honil míček v tunelu, fackoval hračky zadníma pacičkama a zkoušel najít dočista všechny místečka, kde jsem předtím byla. Ale běda, jak se k němu přiblížím na dosah, to na mě sykne a honem uteče pryč. Panča je překvapená, že je takovej sralbotka, protože s mým Vendelínkem se z kluků zkamarádil jako první.

Frodík a Fanda si za mnou nechodí hrát kvůli Vendelínkovi a tak mě panča přivedla za nima. Frodík přede mnou zalezl pod postel, ale já jsem si ho tam hned našla. Bylo slyšet temný vrčení, ale za chvilku jsme už vedle sebe leželi a nic se nedělo. Jenže mě to brzo pod postelí přestalo bavit a tak když se Frodík k ničemu neměl, dala jsem mu košem a šla pryč.

Fanda je důležitej. Když mě za ním panča přinesla, tak si klidně ležel na tom svým polštářku na komodě, jako bych byla vzduch. Panča mě teda vysadila k němu nahoru a on tak nějak zkameněl. Fakt, tlamku měl otevřenou, jazyk mu z ní lezl ven a Fanda  úplně vypadal jako pravej státník. Když pak odkameněl, natáhl ke mně packu, aby si mě tak trochu ošahal, ale asi jsem se mu moc nelíbila, protože se na polštářku otočil a nastavil se ke mně zadnicí. A tak jsem se urazila a šla pryč. Ale je moc dobře, že mě aspoň ti kluci nesežrali, né?

Jinak já se mám parádně a pořád objevuju nějaký novoty. Tak třeba včera jsem vlezla za takovou skříňku na chodbě a když jsem vylezla, tak jsem měla úplně jinej kožíšek. Celej takovej šedivej a moc chlupatej. Panča řekla, že mě snad bude muset vyluxovat a pak s páníkem odtáhli tu skříňku a páni, tam bylo věcí. Kromě toho chlupatýho, co jsem si vynesla na kožíšku, tam bylo hotový kočičí hračkářství. Na to se přišel podívat i Fanda a moc ho ty nalezený poklady zaujaly.  Byla jsem moc pyšná, že jsem to všechno objevila zrovna já.

Kolem mýho bezocásku jsem už skoro celá zarostlá. Škoda, že mi to stříbro nezůstalo navždycky, ale na druhou stranu, kdo by chtěl mít holou prdýlku, že jo?

Panča je do mě pořád hrozně zamilovaná a pěje mi divný písničky jako třeba Tahle naše Jolanka sladká je jak tatranka nebo Ty náš malej Jolášku, princezničko na hrášku.... Vůbec těm slovům nerozumím, ale líbí se mi to, protože mi to vždycky zpívá u mazlení. A tak si vrním a prdím a je mi na světě dobře.

Vaše Jolanka Půlocásková

Vendelínek měl v sobotu svátek a nalezeniny, tak jsem mu věnovala intimní chvilky ve dvou :