20. května 2013 - 1. narozeniny

A je to tady. Už nejsem vůbec žádnej prťavej malej Joloušek, ale dočista vyrostlá Jolanka, který je celý jeden rok. Panča tomu ale nechce uvěřit a pořád mě chová jako miminko a říká mi, že jsem její malej záprdek nebo zakrslíček, to asi podle toho, na jaký slovíčko má zrovna náladu.

Za ten rok se toho událo spoustu a panča mi to všechno pěkně poskládala do obrázkovýho videjka, abych se na to jednou, až vyrostu ještě víc, mohla podívat a říct si, tak takováhle jsem byla pěkná holčička.

Já bych ten svůj rok shrnula asi takhle:

- když jsem 15. září k Fandovým přišla, byla jsem úplně malá, asi 4 měsíce stará kočička s bolavou krvavou tyčkou místo ocásku a dostala jsem jméno Jolanka, příjmením Půlocásková

- hned v ten den, co jsem poprvý vyběhla ze svýho pokojíčku, jsem uviděla velkýho chlupatýho Vendelínka a celým svým Jolančím srdíčkem jsem se do něj zamilovala

- můj půlocásek byl pořád moc zlobivej a dělal mi bolístku a tak se panča rozhodla, že ho vyhodíme, protože mi stejně k ničemu jinýmu nebyl

- díky tomu jsem měla hodně výletů k bíloplášťovi, kterej byl dočista hodnej a tak mu teď říkám kamarád

- dostala jsem protivnou pšíkavou a očičkovou nemoc a panča mě moc zlobila mastičkováním. Tu očičkovou nemoc pak dostali i všichni kluci a tak jsme jak správní mušketýři bojovali jeden za všechny a všichni za jednoho. Panča říkala, že se z toho už jednou zblázní, ale nezbláznila

- přišly moje první Vánoce a s nima veliká legrace. Nejlepší byl ten večer, kdy se po zemi válelo plno zmuchlaných papírů a pod stromečkem jsem našla svůj vlastní dáreček. A taky bylo moc povedený, jak se jednou svalil stromeček na zem a nikdo nevěděl, kdo to udělal. Panča ho pak sklidila a zase bylo všechno jako dřív

- jeden večer jsem začala vrkat jak holubička a vystrkovat na Vendelínka zadeček. Taky jsem k němu byla moc kamarádská, ale Vendelínek přede mnou utíkal. abych mu prej dala svatej pokoj. A tak aby ho panča zachránila, vzala mě zase na výlet ke kamarádovi a ten mi za to na bříško vyšil parádní zelenou housenku. Teď už ji ale nemám a bříško je stejně chlupatý jako předtím

- taky přišly Velikonoce a barvila jsem s pančou šišatý hopíky a pomáhala vařit a míchat salát vlastníma pacičkama, ale to se nesetkalo u panči s velkým pochopením.

Tak to byly takový hlavní události, na který jsem si vzpomněla. Mám se tady hezky a panča je do mě zasrdcovaná. Vymýšlí si pro mě různý jména. Každý ráno mě před snídaní pochová a to jsem princezna Jolanečka, Joloušek koloušek, Jolanka klokanka, sladká jako tatranka, Jolí, pusinka milovaná, Jolášek milášek. Nahlas u toho vrním, aby panča věděla, že se mi to líbí, ale pak už se začnu drát dolů, protože v bříšku mi kručí a snídaně čeká. No a k večeru, když jsem celá rozdivočelá a lítám z jednoho pokoje do druhýho, vrtím si u toho bobíkem na zadečku a shazuju všechno, co mi přijde do cesty, tak to jsem Jolouš prdlouš, Jolanice vopice, Joláč koláč a divočák poprděnej. Nic mi nevadí, každý jméno je pěkný, protože ať dělám co dělám, stejně vím, že mě má panča moc ráda a nedala by mě ani za milijon peněz.

V sobotu jsem potom dostala slíbený dortík. Panča se s ním neplácala dlouho, to můžu klidně říct. Ale ani já jsem se s ním neplácala dlouho. Popadla jsem z něho šunkovej lísteček a utekla s ním pod stůl, abych si ho v klidu užila a tím celá ta sláva skončila. Panča mi pak oddělila můj dílek do misky a zbytek rozdělila mezi Vendelínka, Fandu, Frodíka a Kubíka, aby i ostatní dostali narozeninovou mňamku. Vendelínek mi po konzumaci dal dortíkovou pusu a já jsem si ho pak slavnostně očistila, až zase vypadal jako vymydlenej ježurka. A tak si myslím, že se mi ty narozeniny moc vyvedly.

Vaše spokojená Jolanka Půlocásková

Dortík