2. prosince 2016

Kamarádi, dneska jsem vám přišla napsat o tom, jakej je panča machometl, jak si udělala nečekaný předvánoční úklid a jak jsem v tom všem figurovala úplně nevinně, i když panča mi řekla, že jsem chlupatý střevo jedno.
Takže čím bych tak začala... Prostě panča dostala od svojí kamarádky recepís na nějakou moc dobrou a zdravou šťávičku, ze který si pak s páníkem vařili čaj. Bylo to prej aj docela drahý, protože na to padla celá, ale úplně celá sklenice medu. Ta šťávička bydlela v lednici a šla se podívat ven, jen když ji panča potřebovala na ten čajík. To pak opatrně odměřila jednu a půl lžíce do hrníčku, opařila šťávičku horkou vodou a moc si pošmakovala, jaká je to dobrota. Někdy dělal tuhle procedůru aj páník. Ten se s tím nebabral jak panča a rovnou to naklopil z flaši do hrníčku, ale to ho panča hubovala, že s tím nemá tak mrhat a že to má právě odměřovat tou lžicou. No, takže to by bylo tak nějak úvodem.
A teď abych se konečně dostala taky k tomu, proč to píšu. Panča mi tuhle přinesla domů svítivou kamarádku myšku. Možná si teď ťukáte na čelo a říkáte si, ta Jolanka je prdlá, odkdy se kočka kamarádí s myškou? Jenže tahle myška je kouzelná, víte? Chvilku je malá a chvilku velká, jednou je na zemi a pak je zničehonic zase na zdi a jednou mi dokonce seděla na prdýlce a kontrolovala, jestli jsem doopravdy bez ocásku. To jsem se trochu zlobila, protože tam jsem ji vůbec nemohla chytit. Teda ona se ta myška dá chytit špatně i na zemi, pořád mi prokluzuje pod pacičkama a když už se zdá, že ji mám, tak je najednou zase jinde. Ale právě proto je to moje kamarádka, když si se mnou takhle parádně hraje. Panča tuhle kamarádku trochu diriguje a poroučí jí, kam má zrovna skočit a ta myška ji poslouchá úplně jak hodinky. No a včera jsme si zase takhle hrály. Myška zrovna běhala v kuchyni po dlaždičkách a potom vyskočila na parapet u okna, tak jsem hupla za ní. Trochu jsme si tam spolu polítaly a najednou šup a myška byla na lince. Panča si hned uvědomila, že tam se my holky radši honit nemáme a tak myšce přikázala, ať honem skočí dolů. A já jsem letěla jako vždycky za ní, jenže kamarádi - a teď přichází to, proč píšu - v cestě mi stála zrovínka ta láhev s dobrou drahou medovou šťávičkou, na kterou je panča tak opatrná a kterou teď úplně zapomněla osamocenou hned vedle dřezu. Já jsem do ní drcla bůčkem jen dočista malinko, ale i to jí stačilo, aby se z toho strachy rozklepala, naklonila se na stranu a s velkým křápnutím se rozprskla na podlaze.
V tu chvíli jako by se zastavil čas. Vážně. Myška zmizela. Panča zkameněla. Já jsem zabrzdila a vůbec jsem nemohla uvěřit svým očím. Asi takhle nějak jsem vypadala:



Přes půl kuchyně se na zemi roztýkalo lepkavý nadělení se spoustou střípků a uprostřed toho trčela ke stropu zbylá půlka láhve. Panča na to všechno koukala s otevřenou pusou a nevyšel z ní ani hlásek. Už jsem se začala bát, že se nadobro zbláznila a bude už nafurt stát v kuchyni jako strašák do zelí. Trvalo to moc dlouho. Panča sbírala myšlenky a hledala viníka. A pak konečně promluvila a řekla - ty chlupatý střevo jedno...  Ale řekla to dočista potichu, protože moc dobře věděla, že kdyby ONA neposlala myšku nahoru na linku, tak bych JÁ tu flašu nikdy neshodila.
Začalo mi být panči už trochu líto. Vypadala, jako kdyby ta flaša spadla na její hlavu a né na zem. Pořád se z toho nadělení nemohla vzpamatovat. Nakonec zkoušela udělat opatrně první krok a zjistila, že se z ní stala mucholapka, protože ten medovej slizík nebyl jenom na zemi, ale i na jejích nohách a pantoflech a vůbec nebylo kam šlápnout. Probralo ji až to, když jsem se rozhodla vzít úklid do vlastních paciček a trochu jsem si té šťávičky ulízla. Pak už panča konečně začala jednat. Bleskurychle udělala mlaskavý krok, popadla mě lepkavýma rukama do náruče a zcela neprinceznovským způsobem mě odhodila za dveře, abych se jí do toho nepletla. To mě dost mrzelo, ale byla jsem spokojená, že jsem si aspoň trochu toho sladkýho odnesla na pacičkách i na kožíšku. Panča na tom byla hůř. Úklid jí zabral celý dlouhý večer a při něm: 

- spotřebovala celé dvě role papírových utěrek
- použila skoro celý balík mokrých ubrousků
- vyhodila dva ulepený hadry plný malých střípků
- dvakrát se pořezala
- několikrát po sobě umyla celou kuchyň, která pořád lepila
- několikrát po sobě umyla zespodu pantofle a stejně furt lepily
- z pod skříněk musela vytáhnout dřevěnou lištu, protože lepidlo zateklo i pod ni
- umyla všechny skříňky, protože i na těch vzdálených se leskly kapičky medu
- s překvapeným páníkem, který nebyl do tý doby doma, odtáhli i lednici a to bylo moc dobře, protože kromě zbytku lepkavý louže se našel i můj ožužlanej medvídek, kterýho jsem si jednou půjčila od panenky a pak ztratila
- páník panču trochu rozzuřil, protože jí připomněl, že prej to byl podle ní on, kdo MRHAL touhle dobrou šťávičkou a že kdyby jí mrhal ještě o trochu víc, tak by jí teď bylo o to míň na zemi 

Takže to byl prostě takovej celkem parádní večer. Musím vám prozradit, že to panče na zemi mlaskalo ještě dneska ráno a proto si myslím, že až se vrátí z práce, budeme s úklidem pokračovat. A jsem taky moc zvědavá, jestli si tu šťávičku udělá znova a jestli si takovouhle bezva akci zase někdy spolu užijeme.

Vaše celá ulepená Jolanka Půlocásková
(tohle se pane Ježíšku vůbec nepočítá za zlobení, viďte?)

 

Jo a v takhle malým domečku ta myška bydlí: