2. prosince 2012

Dneska jsem měla moc hezkou a voňavou neděli. Panča mě ráno pochovala, tak jak to vždycky dělá, ale dneska mi ještě navíc řekla - je tady advent, Jolanko. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Kdo to je, ten advent? Nějakej novej kluk nebo co? Nikoho jsem neviděla, jen mýho Vendelínka a taky Fandu, protože panča něco chystala a on to hned poznal. Takže s Adventem jsem se nepotkala, ale neva, lepší bylo to, co panča dělala potom. Na stůl v obýváku položila takovou kulatou věc a v ní byly čtyři svíčky. Měla jsem radost, že na mě myslí s novýma hračkama a hned jsem si je šla vyzkoušet. Pokácely se úplně lehce, ani jsem se nemusela moc snažit. Panča je sesbírala a řekla, tak tohle by nešlo a potom s páníkem dělali nějaký kouzlo, při kterým těm svíčkám kapaly slzičky a do nich pak panča svíčky posadila a už nešly tak lehce vykopnout. Když jsem se dosyta vynadívala na tuhle novou věc, tak už se zase dělo něco jinýho. Panča pustila v kuchyni nějakou muziku, kterou jsem ještě neslyšela a zpívala si něco jako Jak jsem krásné gorilátko, vprostřed bídy nebožátko.... a přitom si na stůl připravila nějakou hroudu. Ta hrouda se jí asi moc nezdála, protože přes ní pořád jezdila válečkem a zlobila se, že se jí hrouda na ten váleček přilepuje. Vyskočila jsem za hroudou nahoru a hned zase skočila dolů, protože na stole už byl Fanda. Ale když mi nic neřekl ani mě nevyhnal, tak jsem šla zase zpátky na stůl. Páni, tam to vonělo! Panča už měla z hroudy placku a Fanda jí do tý placky pořád strkal pacičky a ochutnával vzorky. To se mi moc líbilo a tak jsem to zkoušela taky. Panča si po chvilce přestala prozpěvovat a oba nás sundala dolů. Fanda se nedal a šel  zase nahoru a já jsem se schovala na židli pod stolem a jen někdy jsem vykoukla nahoru. Dobře jsem udělala, protože Fanda za chvilku letěl za dveře a já jsem tam mohla s pančou zůstat. A tak jsem viděla, jak panča tu placku vzorkovatěla na kolečka a srdíčka a taky kočičky a pak to celý dávala na plech a do trouby a mně z toho šla dočista hlava kolem. Takových novot, to se ani nedalo všechno pobrat a tak jsem si radši šla na chvilku lehnout za Vendelínkem do pelíšku. Panča s páníkem pak přišli za náma a panča zapálila jednu svíčku a ten plamínek se krásně hejbal, ale když jsem k němu přišla blízko, tak jsem ucítila horko a radši jsem šla pryč. Panča si libovala, že jsem hodná a že si docela určitě nespálím ocásek, když žádnej nemám. Páník mě potom vzal na klín a já jsem si moc dlouho hrála s jeho zipem u svetru a panča říkala, že něco tak roztomilýho jako jsem já snad ještě nikdy neviděla. Tak takhle jsem si užila svůj první sváteční skorovánoční den a ani mi nevadí, že jsem se s Adventem nesetkala. Budu se těšit, že i ty ostatní sváteční dny budou stejně povedený.

Vaše předvánočně naladěná Jolanka Půlocásková

Takhle si s páníkem zipuju

a takhle jsem z toho všeho byla celá rozesmátá: