2. ledna 2013

Milý pane Ježíšku!

Chci vám napsat o svých prvních Vánocích a poděkovat za dárečky, co jsem od vás dostala. Panča taky dostala hodně balíčků a měla z nich radost, ale říkala, že ten největší dáreček jsem já. Tak se nezlobte, že to nebylo zrovna nic od vás.

Velkou radost mi dělala už příprava na Vánoce. V čumáčku mě šimraly takový krásný a neznámý chutě, že jsem z nich byla dočista divoká a panča mě párkrát musela vystrčit za dveře, aby vůbec něco udělala. Ale největší blaho nastalo, když páník přinesl takovou divnou krabici. Vůbec nevypadala jako nová. Ze všech stran byla okousaná kočičíma zoubkama (né mýma). Taky byla přelepená páskou a páník musel přinýst vystrkávací nožík, aby tu pásku zneškodnil. A jak to udělal, tak se na mě z krabice vyvalil stromeček! No páni, já jsem mrkala jak o závod, abych si to všechno pořádně prohlídla a zapamatovala. Panča pak vzala malou kostku, co se na ní jinak sedí a hodila přes ni vánoční hadr, asi abych si mohla hrát s Vendelínkem na schovku. Na ten hadr pak postavila stromečkový nohy a do nich zasadila stromek. Fakt mi mohly oči z důlků vypadnout, jak to bylo celý napínavý. Ale to ještě nebylo všechno. Panča otevřela skříňku, vyndala z ní velký krabice a začala na stromeček věšet takový různě veliký blejskavý míčky. To už jsem dozajistotně věděla, že mě musí mít moc ráda, když mi připravuje takovou parádní hernu. Snažila jsem se být co nejužitečnější a moc pěkně jsem pomáhala, ale někdy byly ty míčky neposedný a hnedka z toho stromku padaly na zem. Nakonec jsme to ale s pančou přece jen dodělaly a pak nastal zázrak - panča někam strčila šňůrku, co vedla od stromečku a rozsvítily se světýlka. To už jsem z toho byla dočista paf. Nakonec přinesl páník takovej dlouhej provázek a ten omotal kolem stromečku a přivázal ho k našemu šplhadýlku. To jsem nějak nepochopila, ale možná chtěl, aby se ti dva zkamarádili.

Pane Ježíšku, ale to ještě vůbec nebylo všechno. Přišel večer a v kuchyni vyhrávala muzika, ozývalo se nějaký dudlajdá a panča kmitala, jako kdyby to ani nebyla ona. Já jsem pořád vyskakovala na linku a strkala jsem čumáček, kam jsem neměla a tak mě panča gourmetkovou lstí odlákala pryč a zavřela mě aj s Vendelínkem v jiným pokoji, aby to prej mohla dodělat. Ale to už jsem nezjistila, co chtěla dodělat. Fanda a ostatní kluci byli vyhození už dávno, ale prej jim to nevadilo, hlavně když dostali dobrotu do misky.

No a představte si, že na závěr toho parádního dne zazvonil zvonec, ale vůbec to ještě nebyl konec. Panča nám všem zase otevřela a na stromečku svítily ty světýlka a pod ním byla hromada různých balíčků a páníci je rozbalovali a házeli je zchumlaný na zem a to bylo úplně nejlepší z celýho večera. Lítala jsem v tom jak splašená Jolanka a pokaždý, když jsem si myslela, že už jsem všechny papírky prozkoumala, tak mi kolem hlavy prolítl další. A pak už tam zbyly jen takový malý balíčky a na každým bylo napsaný nějaký parádní jméno - třeba Kubík nebo Frodík nebo Fanda nebo Vendelínek a taky tam bylo napsaný JOLANKA. A to bylo prej jenom pro mě! Já jsem měla takovou radost, že jste na mě pane Ježíšku nezapomněl, i když jsem teprve malá Jolanka.  Vy musíte být moc hodný pán, to se hned vidí. Trochu jsem se strachovala, jestli jste pro mě nepřinesl třeba mašličku na ocásek, protože tu bych moc neužila, ale kdepak, copak jste nějaký trdlo? A tak jsem dostala novýho hopíka a myšku a chrastivou kuličku a taky nějaký dobroty, stejně jako kluci. To vám byl Ježí tak povedený večer, že jsem se vůbec nepřestala usmívat.

Potom už přišly normální dny, ale stejnak jsem měla pořád plno zábavy s tím stromečkem. Každý den se mi povedlo sundat úplně jiný kouličky než minule a pak jedno ráno panča slyšela nějakej rachot, tak se přiběhla podívat a představte si, ten stromeček ležel na zemi, celej pokácenej. Vůbec nevím, jak se tam dostal. Panča jen řekla A DOST a šla ten stromeček úplně celej už nafurt uklidit do tý krabice. Při sběru kouliček si všimla, že na zemi byla malá loužička. Nevěděla, z čeho je a chvilku mě dokonce podezírala, že jsem si tam učurla. Ale vůbec to tak nesmrdělo, tak si nebyla jistá. A když pak byl stromeček už skoro celej nahatej, tak na to přišla. Páník jí totiž dal takovou bublinku, kde bylo napsaný její jméno a když ten stromeček tak záhadně spadl, tak se bublinka rozprdla, voda, co byla uvnitř, se vylila a na šňůrce zbylo jen pančino jméno Hanka. No ale to bylo stejně hlavní, né? Aspoň bude nafurt vědět, jak se jmenuje, žádnou bublinku k tomu přece nepotřebuje.

A to je ode mě pane Ježíšku zatím asi všechno, ono se toho stalo ještě víc, ale něco třeba taky napíše Fanda a já už jsem celá upracovaná z toho psanýho projevu. Moc děkuju za všechnu tu zábavu a kdybyste se chtěl zase někdy brzo stavit, tak víte, kde mě najdete.

Vaše prvovánočně unešená Jolanka Půlocásková

P.S. S tím Vendelínkem je vám tolik zábavy, to vám teda řeknu :o)