18. září 2013

V neděli jsem kontrolovala věci na skříňce v obýváku a došla jsem ke  člověckýmu kalendáři. Když jsem se do něj zadívala, tak mi v něm bylo něco povědomýho. No a vážně, černý na bílým tam bylo napsaný slovíčko JOLANA. A to jsem přece já. Sice mi takhle nikdo neříká, jsem pro všechny Jolanka, Joloušek, Jolouš, Joláč, Jolí, soudružka Joluška, záprdek, smrádě, hřbitovní divoška, sladká princeznička a kdoví kolik  jmen ještě mám, ale Jolana jsem taky já. A to, že jsem zrovna byla zapsaná v tom kalendáři, znamená jen jedno. Byl to v neděli akorát rok, co mě teta Renča našla na hřbitově a přivezla mě aj s krvavým půlocáskem k Fandovým. Panečku. to ten rok ale rychle utekl. Trochu jsem v něm povyrostla, ale mezi klukama jsem pořád nejmenší střízlík. Taky jsem se v tom roce docela oprskla, to tvrdí panča, ale já osobně si myslím, že vůbec neprskám, jenom když pšíknu. Dále jsem přišla o zbytek ocásku a o kousek něčeho, co jsem měla v bříšku a co za mě dělalo takový legrační mrouskání, ale jinak jsem to pořád já, panči milovaná Jolanka Půlocásková. Moc mě v neděli opusinovala a pošeptala mi, že je děsně ráda, že mě má a že jsem její puntíkatá žížalka. Na důkaz toho jsem se jí v náručí otočila na zádíčka a pěkně se natáhla, až jsem vypadala jako špagátek a panča začala dělat na bříško jak na povel cmukity cmukity cmuk.

Odpoledne jsem pak stahovala věci na zem, to je moje další záliba. Co někde visí, tak stahuju dolů. Panča má v kuchyni takovou dvojrukavici, se kterou někdy vytahuje pálivý věci z horký skříňky. Ta rukavka normálně visí přes držadlo na tý horký skříňce, ale visí tam vždycky jen chviličku, než ji stáhnu. Máme takovou hru s pančou, ona ji každý ráno sebere ze země a pověsí na držák a já ji hned zase stáhnu a mám z toho legraci. No a tuhle panča hodila na linku mikinu a šla si umýt ruce. Mikině visela jedna packa dolů a tak jsem se postavila na zadní a mikinu stáhla. Jenže mikina žuchla dolů přímo na mě a já jsem se na chvilku ocitla úplně ztracená ve velký tmě. A pak jsem slyšela panču, jak se směje, protože ta její mikina obživla a začala lítat po kuchyni tak dlouho, dokud se z ní nevyklubala trochu vyjevená Jolanka. Chvilku jsem byla uražená a dělala jsem, že s pančou nemluvím, ale stačilo, aby mi ukázala krabičku s bonbonkama a hned jsem se úplně odrazila. To by tak hrálo, aby mi bonbonky nakonec snědl Vendelínek.

Vaše už celý rok v rodině usazená Jolanka Půlocásková