17. prosince 2013

No tohle. Panča mi řekla, že jsem čuně učuněný a né žádná princezna a taky projevila naději, že se pořádně zalískám.

Teda ona řekla p*o*s*e*r*u, ale já takový slovíčko nechci ani slyšet, ani zakníkat, natož napsat. No ale abych se vymňoukla, co se vlastně stalo. Dělal se oběd a to je moje nejoblíbenější část z celýho týdne. Vaří se totiž jen v sobotu a v neděli a někdy dokonce jenom v sobotu, protože v neděli se na oběd někam zajde a na ubohou Jolanku nikdo nebere ohledy. Mám docela obavy, že s takovýmhle přístupem panči se pořádně vařit nikdy nenaučím a Vendelínek mi přeběhne k nějaký opravdový kuchařce.

Tentokrát ale panča něco splácala a šli si s páníkem sednou jako vždycky do obýváku, protože si k tomu jídlu pouštějí nějakou legraci z placatých koleček. Tuhle část oběda mám taky moc ráda. Sednu si před ně, vykulím oči a hlavu nakloním do strany. Nežebrám jako u rohlíků, to je pod moji úroveň hřbitovní kočičky, ale prostě jen takhle sedím a koukám. Panča chvilku dělá, že mě nevidí, po chvilce už vidím ruku, jak se sune k mojí hlavičce, aby mě pohladila a za další chvilku už ta ruka odkrajuje něco na talíři, abych si teda taky trochu šmákla. Ale já o to moc nestojím, čekám totiž na tu nejbáječnější chvíli a ta přichází v momentu, kdy jsou talíře SKORO prázdný a já se můžu pustit do bezvadný talířový očisty. Pohodlně se k tomu usadím a jazýček mi lítá jak splašený, aby na talíři nezůstal vůbec žádnej zbyteček. Panča se tomu vždycky směje, ale pak mě pochválí a říká, že si vůbec nemusela pořizovat myčku, když má zadara takovou šikovnou Jolanku.

No a jak se nakonec dostala od šikovný Jolanky k tomu čuněti? To už byly talíře vylízaný, panča s páníkem se dodívávali na něco v tý bedýnce (ale né v kadibudce, abyste si nemysleli, že se dívali na hovínka) a najednou panča slyšela z kuchyně nějaký labužnický mlaskání. Tak tam honem naběhla a uviděla mě, jak stejně usilovně jako ty talíře vylizuju pánvičku s olejem. Júú, ta mě hnala rychle pryč, pánvičku honem schovala, ale málo platný, už jsem byla zevnitřku celá naolejovaná jako nějaká Jůlie. A pak mi právě panča řekla tu větu, co jsem vyzradila na samým začátku. Ale můžu vám klidně říct, že se spletla. Už uplynulo pár dní a a já jsem se ani trochu nezalískala a čuník se ze mě taky nestal. Jsem pořád stejně roztomilá, usměvavá a šikovná

Jolanka Půlocásková