11. prosince 2012

Kamarádi, nevíte, jestli kytka může obživnout, když už je jednou chcíplá? Včera sebou takhle zase jedna švihla a zlomila se jí hlava za krčkem a panča mi řekla - teda Joluše jedna, mě z tebe jednou asi hrábne!! A pak se koukla na tu švihlou kytku a pronesla smutečním hlasem - no, tak ta už je teda asi chcíplá... Jenže místo aby jí dala do rakvičky a zakopala, tak ji zase postavila na nohu a přivázala ji ke zdi provázkem a teď prej bude čekat, jestli jí obživne. A já budu čekat s ní, protože mě to doopravdicky zajímá. Zkoušela jsem jí pomoct malým popleskáním, ale panča mě sundala z parapetu a děsně mě za to zlechtala.

No ale o tom jsem ani psát nechtěla. Spíš jsem chtěla vypsat všechny svoje jména a taky jsem se chtěla pochlubit, že jsem léčivá Jolanka. I když Fanda o mě teď všude vytrubuje, že jsem bacilonosička, protože má nemocný oko. To je toho, já ho měla nemocný taky a mastičkování jsem snášela moc hrdinně, né jako ti  naši chlapi. A že jsem léčivá Jolanka, to mi řekla sama panča, takže to musí být pravda. Ležela jsem jí až úplně u hlavy, v tom důlku pod bradou a vrněla jsem první třídu. A panča mi řekla - Jolanko, ty seš úplná léčivka, bolela mě hlava a už je to pryč. Tak to vidíte. Taková já jsem. Pak mi ještě panča řekla, že jsem její malej Jolísek. A taky mi někdy říká Dotyková Jolanka. Protože když se mě dotkne, tak se okamžitě rozvrním a začnu si mnout pacičky a protahovat se do všech stran. Jako bych byla na klíček. Když se tak protahuju, tak už zase mám jiný jméno, panča mi říká Puntíkatá žížalka. Od předních paciček po zadní pacičky vypadám jako mooooc dlouhej provázek a panča mě lechtá po puntíkatým bříšku a já se u toho kroutím jak červík na háčku.

Taky mi někdy říká Barunko. To zase proto, že prej jí kdysi její babička četla knížku o nějaký chudý holčičce, co si hrála s dřevěným polínkem, protože neměla žádnou panenku a ta holčička se jmenovala Barunka. A já si prej taky vyhraju nejvíc s takovýma chudýma věcma. Máme doma hotovou kočičí hračkárnu, ale nic mě tak nebaví jako tyčka se šňůrkou od pyžama a na tý šňůrce je ještě přivázanej ústřižek z pytle od granulí. O to se s Vendelínkem klidně aj popereme, až je ze mě vidět jen prdýlková dírka pod velkou chlupatou hromadou. A druhá nejmilejší hračka je lístek z kytky, co jí panča říká dracena. Lítám s tím po celým baráčku a jsem z toho tak zdivočelá, až mi to panča musí sebrat, jinak bych prej ten barák asi zbořila.

Nemám vůbec ráda prázdnou mističku. Pořád v ní musím něco mít a když nemám, tak si k tý misce moc způsobně sednu a koukám se na panču tak dlouho, než jí to dojde. Proto mi taky někdy láskyplně říká Držtička Nenažraná.

A teď naposled jsem dostala ještě další jméno. Jsem prej Vrtibobka. Chci totiž vrtět ocáskem jako každá kočička nebo kocourek, jenže jak víte, já žádnej ocásek nemám. Ale umím kroutit i tím malým bobíkem, co mi tam místo ocásku zbyl a to se panča může pominout a hýká blahem, že fakt snad neviděla nic srandovnějšího než je zrovínka moje vrtění bobíkem.

Tak takováhle jsem já. Jmen mám tolik, že si na ně budu muset zavíst zápisníček, abych je všechny nezapomněla. Ale nebojte se, pro vás stejně zůstanu už napořád dávno zavedená

Jolanka Půlocásková

A teď nějaký obrázky:

Takhle to vypadá, když mě Vendelínek zalehne a je mi vidět dírka

a tady jsem si zrovna vybojovala tuze skvělou tkaničku od bot

Takhle si hraju s tyčkou a oblíbeným papírkem na šňůrce

Tyčka se trochu odstrojila

Tady je náběh na Puntíkatou žížalku

A tady je zase odstrojenej provázek

Že mám moc hezkej úsměv?

Tak takhle si prostě já, původním jménem Jolanka Půlocásková, hraju