10. dubna 2013

Tak a už je po Velikonocích. Vůbec jsem nevěděla, co to jsou, takový Velikonoce, protože vloni jsem touhle dobou prej ještě chodila po houbách, říkala panča. To si mě ale asi s někým spletla, chodila jsem leda tak po hřbitově a tam žádný houby nerostly. Na Velikonocích se mi moc líbily některý činnosti, u kterých jsem mohla pomáhat. Tak třeba to máchání šišatých balonků v barevný vodě bylo docela legrační. Panča mě prvně sundávala dolů, ale nakonec mě nechala, ať si udělám barevný pacičkový obtisk na novinách. Připadala jsem si dočista jako nějaká umělkyně, ale panča pak zavolala páníka, ať mě zabaví a měla jsem po legraci.

Taky jsem poprvý viděla divnou zamotanou metličku s mašličkama. Páník ji nejdřív předvedl klukům nahoře. Pak ji přinesl trochu poupravenou dolů a já jsem z ní měla fakt velikou radost. To jsem ještě nevěděla, že s ní dostanu malou šupajdu na prdýlku, ale ani to mi nevadilo. Tak jsem se z toho rozběhala, že jsem se pak vůbec nemohla zastavit.

Bylo mi ale moc divný, proč o Velikonocích dělala panča vánoční jídlo, možná proto, že venku padal snížek. A tak se panča pustila do bramborovýho salátu a to už jsem znala, proto jsem se hned hrnula do pomáhání.  Pomáhal i Fanda, ale ten ať si o tom napíše sám. Já jsem pořád vyskakovala na linku, panča mě zase pořád sundávala dolů a nakonec mi řekla JOLUŠE, NEŠTVI MĚ, NEBO TĚ NĚKAM ZAVŘU! Naštěstí to nemyslela vážně a to bylo moc dobře, protože při jednom výskoku se mi povedlo skočit rovnou do tý mísy se salátem a to vám bylo překvapení i pro mě. Panča jen moc nahlas zakřičela ŠMARJÁJOLOUŠIJEDENPRDLEJ a popadla mě tak rychle, že jsem ani vlastně nevěděla, jestli jsem fakticky dopadla dovnitř. Třásla se mnou, jako kdybych byla oslík z pohádky a říkala, teda ty malá opice, tebe mi tady byl čert dlužnej! Já jsem se ve vzduchu mrskala jak červík na udici, ale panča mě nepustila, dokud páník nepřinesl ubrousek a paciny mi neočistil. Stejně to odfláknul a musela jsem si je dočistit sama. Večer jsem si ještě dopomohla k príma večeři - panča pomazala krajíce chleba máslem a loupala ty šišatý balonky, že si je nasází na ten chleba. A najednou slyšela mlask mlask mlask mlask a když se otočila, tak viděla, jak jí nějaká kočička všechno másílko olizuje. Ta kočička jsem byla já, ale panča si asi myslela, že je to nějakej PREZENT, protože zrovna tak na mě křikla - TEDA POTVORO MALÁ, TY SEŠ FAKT PREZENT !!! Ale pak se tomu zasmála, zavolala páníka, aby se taky pokochal, vzala mě do náručí a řekla mi, že jsem Joluška prdluška a že jsem stejně sladká, ať zlobím jak zlobím.

Tak takhle vesele jsem si prožila ty jarní svátky a od tý doby pořád čekám, až mě sluníčko pošimrá přes sklo na čumáčku, ale je nějaký líný a vůbec ne pracovitý jako já.

Vaše Jolanka Půlocásková

P.S. Takhle parádně se válím v pelíšku s Vendelínkem. Panča říká, že se u toho usmívám jako měsíček na hnoji. Už někdy někdo viděl měsíček na hnoji? Já teda ještě ne.