1. února 2013

Ták a mám dovrkáno. To je prej najednou zase klidu doma. A možná i Vendelínek si oddychl, že ho už tak nepronásleduju. Panča si myslela, že bude honit on mě a bylo to úplně naopak. Teď je ale z toho všeho panča asi nemocná, protože včera jela sama k mýmu bíloplášťovi a nikoho z nás chlupatých sebou nevzala. Když se vrátila, tak na mě byla moc milá, chovala mě a říkala, Jolísko moje miloučká, tak v úterý jdeme na to.  Ale vůbec nedopověděla větu, takže zase vím houby, na co že to jdeme. Už abych to konečně zjistila. Jsem napnutá jak kšanda.

No ale vlastně jsem si přišla postěžovat, že mi pan Ježíšek ještě vůbec neodepsal na můj dopis a to jsem se vážně moc snažila být uctivá a zdvořilá. Asi mě nemá rád, ale to teda vůbec nevím, proč jako. Vždyť jsem  přece vyloženě holka pro radost. Aspoň myslím. Panča mě pokaždý, když za mnou přijde, nabere na rameno a hladí mě a říká tahle naše Jolanka sladká je jak tatranka.... Ale že by mi někdy dala koštnout tý tatranky, to nedá. Jak to pak má chudák Jolanka vědět, jestli je fakticky tak sladká?

No jo, ale není jen furt sladko. Tuhle se na mě panča tak trochu rozlítila a řekla mi, že jsem Jolanice dračice a že mě šoupne do nápravny. Bylo to ještě před mým vrkáním a řekla to jen proto, že jsem (prej už zase) shodila kytku, u jiný jsem (prej už zase) zlomila kmínek a taky jsem tak trochu vyhnala z police kočičku, který se tímto rozbilo ouško. Ale bylo toho fakt tolik na to, abych byla za dračici???

Taky jsem podle panči malej záprdek. Přijde jí, že nějak nerostu, ale prej to může být tím, že jsem pořád vedle velikýho Vendelínka mýho a tak vypadám jak zakrslej králíček. Jenže já si osobně myslím, že rostu. Když si totiž stoupnu na zadní  perka a natáhnu se jak guma z trenýrek, tak došáhnu na věci, na který jsem předtím nedošáhla. A to přece musí něco znamenat, ne?

Ale záprdek nezáprdek, rozhodně jsem přebornice v myškovaný. Ta se hraje tak, že panča posbírá všechny myšky, co najde, až jich má skoro plnou náruč. A pak mi je postupně háže a já za nima běhám a kloužu se po zemi a poskakuju jak malej srneček. Každá myška ale vydrží jen tak tři hody a pak už je ztracená někde pod nábytkem do tý doby, než ji pak panča zase vyšťourá. Ještě že jich máme velkou zásobu. Když dojde poslední, tak končí i naše myškovaná a pokračuje třeba provázkovaná, ale do toho se nám děsně motá Venda, on je totiž po provázcích celej divej. Takže nakonec to skončí velkou Vendelíkovo-Jolančí melou a panča nás musí rozhánět. Vůbec totiž nerozumí srandě.

Jo a nedávno pronesla na moji adresu dost divný slovíčko. Možná si myslela, že ji neslyším, ale já mám ouška všude a tak jsem slyšela, co si prozpěvuje. Bylo to takhle - Jolanečka, Joluška, to je naše soudružka. Tak co byste tomu řekli? Copak já jsem nějaká soudružka? A co to vůbec jako je? To abych si šla zase vytáhnout z police nějakej slovník. Snad se z toho nedozvím nic špatnýho, to by mě panča nazlobila.

Na druhou stranu ale musím uznat, že ta stejná panča vynaložila jistou práci a udělala pro mě a pro Vendelínka zaláskovaný fotovidejko. Tak to jí klidně přípíšu do plusový kolonky.

Tady se na mě a Vendelínka můžete podívat a já se zatím půjdu porozhlídnou, kde by co potřebovalo posunout nebo okousnout. Ale je to těžká práce, skoro všechny kytičky jsou už přestěhovaný jinam. Jak mám potom být Jolanice - zahradnice, to teda vážně nevím.

Tak jsem se porozhlídla a nenašla jsem kytku, ale našla jsem Vendelínka. Zdálo se mi, že je nějak rozvrkočený a nutně potřebuje upravit. Na úpravy jsem já vyloženě stavěná a tak jsem si ho vzala do jazýčkový úpravy a uděla jsem z něj děsně šviháckýho pankáče. Moc se mi ten jeho nový účes na zádíčkách líbí - koukejte:

A teď už jdu fakticky dělat něco pořádnýho. V ÚTERÝ 5. 2. VE 3 HODINY MI PROSÍM DRŽTE PACINY, JO?

Vaše Jolanka Půlocásková